Inspirace odjinud

Jsem moc ráda, že se našel někdo, 

kdo zareagoval na výzvu podělit se o způsob organizace času dětí.

Díky moc Lence Suchomelové, která mi poslala fotky od nich.

Poslala mi je už dávno, ale teprve dnes jsem se k tomu dostala.

To je tak, když člověku ubude práce :-).

Mají čtyři děti, žijí v rodinném domku a máme je moc rádi.

Dařilo se nám navštěvovat se dvakrát za rok,

teď už se to zúžilo na jednoroční návštěvu, ale o to více se na sebe těšíme a nasáváme, 

co kdo vymyslel, jak to komu doma funguje.

Vždycky je to víkend plný inspirace a nápadů.

Myslím že vzájemný.

Pro nás tedy rozhodně.

Tak a teď už slíbené foto:

Tohle je plachta s úkoly na každý den (na suché zipy), kterou má každé dítě svou.

Splněné úkoly si odlepují.

Rovněž úkoly  na každý den.

Tohle je fotková varianta pro nejmladšího Benjamína.

Podrobné úkoly v koupelně.

Co mám splněno, tam si připnu kolíček své barvy.

Tohle se mi líbí nejvíc :-).

Parkoviště pro kolíčky.

Týdenní plán.

Vyšrafovaná políčka znamenají čas, 

kdy mají děti dělat úkoly a nebo odpočívat.

Leni, moc díky za inspiraci.

A vy ostatní, nafoťte, jak to máte u vás doma a pošlete.

Zahrada baby friendly

Naše zahrada je rozhodně

BABY FRIENDLY,

ale pozor je potřeba si vyjasnit,

co přesně to znamená.

Pro mě je to zahrada,

která dává dětem obrovskou svobodu

a možnost se rozvíjet, zocelovat,

tvořit a přetvářet,

hrát si

...

Tohle jsem si vždycky pro své děti přála

a doufám, že se nám to alespoň trochu daří.

Baby friendly ale rozhodně neznamená
sterilní zahradu splňující normy Evropské unie :-)
a jiných státních institucí,
které zapomněly,
že děti prostě potřebují všechno zkoušet, zkoumat,
potřebují přiměřenou dávku dobrodružství a nebezpečí
a hlavně si chtějí posouvat své limity.

Protože inspirace není nikdy dost,

přikládám pár fotek.

Letní klouzačka v našem stylu :-).

Po osvěžující koupeli máme výborné opalovací zařízení.

Stačí vylézt po boční stěně dřevníku,

kterou Filip záměrně vytvořil jako žebřík,

na střechu naší šopy...

... a tam se prostě příjemně zahřát.

Milujeme jídlo venku.

Maminko, můžu si rozdělat oheň?

Náš sedmiletý Jáchym miluje rozdělávání ohně.

Učí se to odmala, takže teď už nemáme problém

mu tento úkol s klidem svěřit.

Touha rozdělat oheň.

Archetyp, který máme v sobě každý.

Prostor pro relaxaci i řádění.

Velké stromy jako vzácný dar naší zahrady.

Po dlouhé době konečně místo pro pracovní ponk

a zároveň přehledně uložené nářadí.

Jonáš opatřil každé nářadí kartičkou i obrázkem,

aby bylo jasné, kam co patří.

Něco vyrábět děti prostě baví,

takhle je nářadí hezky po ruce a zároveň každý ví,

kam co patří.

Damián dostal letos ke svým čtvrtým narozeninám

svou malou sekerku.

Je šťastný a každý večer nachystá své dvě třísky na podpal do kamen.

Trvá mu to poměrně dlouho, než z desky odštípne tyto dva kousky dřeva,

ale je to pro něj výzva, která ho láká.

I na zahradní nářadí se dostalo.

Každou chvilku je potřeba někde něco vykopat, zahrabat.

Takhle každý ví, kam nářadí vrátit.

Jáchym našel v šopě starou poznávací značku

a tak s ní ozdobil dveře :-).

V zadní části zahrady byla už od začátku poměrně velká plocha

divoce zarostlá malinami.

Děti si mezi nimi udělaly chodbičky a hrály si tam s hlínou.

Začali jsme tomu říkat maliniště a hliniště.

Letos jsme hliniště zkultivovali a Filip z palet vytvořil 

venkovní kuchyň.

Vaří se tady z hlíny, písku, trávy, listí, kamínků a větviček.

Posezení uvnitř malinové divočiny, 

kde si můžete na svých dobrotách pochutnat.

Sehnali jsme netkanou textilii a levnější mulčovací kůru 

a ta se nám moc osvědčila

pro vysypání hrací plochy,

protože jinak vše velmi rychle zarůstá kopřivami.

Naprosto spontánně si děti hned za kuchyní vytvořily školu.

Postupně jsme jí taky opatřili mulčí

a teď slouží někdy jako škola a někdy jako kavárna.

Obrovským pokladem naší zahrady jsou veliké vzrostlé stromy.

Filipovi se podařilo zrealizovat velký sen nás všech

a tak máme úžasnou lanovku.

Původně to měl být domeček na stromě.

Ukázalo se ale, že rampa, na kterou se dá všemožně vylézt

a ze které se dá skákat je mnohem lákavější.

Kdo by si nepřál mít na zahradě opravdické auto na hraní.

A tak jsme naši Toyotu neodvezli do šrotu.

Kdybyste jen tušili, kam všude už dojela v dětské fantazii

a kolik dobrodružství v ní děti zažily.

Taky jste vždycky milovali dobrodružné příběhy,
ve kterých hlavní hrdinové utíkají před svými protivníky,
přeskakují ze střechy na střechu
a přebíhají po úzkých lávkách nad propastmi?
U nás jsou takové honičky a bitvy na denním pořádku.

Vyskočit na střechu Toyoty,
přeběhnout po dlouhém žebříku na střechu dřevníku,
tam chvíli bojovat s nepřítelem
a nakonec se zachránit skokem do hromady trávy a hnoje :-)

Přeji vám, ať i vaše zahrady jsou pro děti zdrojem
inspirace

dobrodružství
a
zdravého nebezpečí.

Brigády

V komentářích ke článku Pracuji do výše svého věku jsem psala, že děti za plnění jejich prací doma nijak neodměňujeme. To stále platí, ale přesto jsme udělali letošní prázdniny malou změnu.

Děti nám opravdu dost pomáhají s úklidem společných prostor doma, perou si své prádlo, uklízejí své pokoje. To je všechno moc fajn, ale co jsme stále dost výrazně nestíhali, byla naše zahrada. Vysoká tráva, popadané ovoce, keře zarostlé kopřivami, neuložené dřevo. Cítili jsme, že přidat ještě další povinnosti navíc by už bylo moc. Říkali jsme si, že děti v paneláku taky pouze pečují o byt. Nechtěli jsme, aby život na vesnici, už tak trochu složitější dojížděním do města, měl ještě další vadu na kráse v podobě ještě více práce a povinností. 

A tak jsme to prostě zkusili a nabídli dětem práci na zahradě jako brigádu. Zkrátka placenou práci.

Přiznám se, že jsem musela hodně překročit své dosavadní přesvědčení, ale zatím si to nemůžeme vynachválit.

Platíme jim za hodinu a u sběru ovoce za kilo. Náročnější nebo méně oblíbené práce mají vyšší hodnotu, jednodušší práce jsou méně placené. Ráno se objeví nabídka brigád na naší informační tabuli. 

Každý k tomu přistupuje podle své povahy, je krásné to pozorovat. Někdo maká, aby si na něco vydělal a někdo se tváří, že ty peníze vlastně nepotřebuje a čeká na nějakou jednoduchou práci, která mu bude stát za to :-). Každopádně byli všichni překvapeni, jak těžké je vydržet třeba jen hodinu v kuse pracovat. A představa, že by jako správní brigádníci měli pracovat ještě dalších sedm, tak to už vůbec ne. Od té doby si už nikdo nestěžuje, jako dřív, že je to nespravedlivé, že se může na brigády chodit až někdy v patnácti nebo dokonce až později. 

Máme zatím dojem, že pro děti je to zkušenost spíše pozitivní a pro život hodnotná, budeme to dále sledovat. Každopádně pochopili, že vydělat si hodně peněz by stálo hodně námahy a určitě více pochopili jejich hodnotu.

A výrazné pozitivum, naše zahrada začíná vypadat udržovaněji. Z toho máme radost všichni.

Teď, co mají děti přece jen více svých peněz, vnímám, že bude potřeba dát jim nějaké nástroje pro správné hospodaření s nimi. Momentálně to hledám, tak později napíšu, na co jsem přišla :-).

Pracuji do výše svého věku

Ráda bych vám ukázala způsob, 

jakým se u  nás doma děti zapojují do domácích prací.

Vzhledem k tomu, že celé dopoledne věnuji domácí výuce,

potřebovala jsem opravdu velkou pomoc dětí v péči o domácnost. 

Zároveň děti ušetří čas, když nemusí dojíždět do školy

 a proto mohou tento čas věnovat naší domácnosti.

Inspirovala jsem se od své známé, 

která mi vyprávěla o tom, jak to má její známá

:-)

a pak jsem si to přetvořila k obrazu svému.

MOJE POŽADAVKY BYLY

1. Odstupňování množství práce podle věku dětí.

2. Pro děti možnost volby, jakou práci si chtějí z nabídky vybrat.

3. Moje možnost reagovat na aktuální potřeby domácnosti.

4. Možnost maximální samostatnosti dětí při používání tohoto systému.
(samozřejmě úměrně věku dětí)

Jak jsem tedy postupovala?

 Nejprve jsem si prošla domácnost a napsala jsem si všechny práce,
které by děti mohly zvládnout.
Pak jsem tyto práce nakreslila a napsala na malá papírová kolečka,
které děti vybarvily
a pro větší životnost jsme je zalaminovali.

Každé kolečko obsahuje obrázek, popis a bodové ohodnocení.
Práce mají hodnotu 1 - 4 bodů podle náročnosti.
Na bodovém ohodnocení se domlouváme a někdy
dochází po dohodě i k přebodovávání.

Další krok bylo vytvoření nástěnky na celý pracovní týden.
(O víkendech býváme velmi často pryč, proto si zde žádné pravidelné práce neplánujeme).

Ke každému dni jsem nalepila proužek samolepicího suchého zipu.

Kolečka s pracemi jsem z druhé strany opatřila také samolepicím suchým zipem
a také je zde napsán den, kdy se tato práce vykonává.
(to je pro snadnější roztřiďování kartiček)

Práce na kartičkách jsem si podle potřeby rozmístila do celého týdne.
Zohlednila jsem tady časové možnosti dětí.
Tzn. dny, kdy nemají odpoledne kroužky je práce více
a naopak dny, kdy mají nabito, je práce méně.
Také jsem se snažila, aby jejich práce navazovaly na ty mé.
Tzn. jestliže v pondělí vytírám koupelnu, hodí se mi, že tam umyjí umyvadlo, vanu atd.

Na druhé nástěnce jsou pro změnu jména dětí a pod nimi
opět proužek samolepicího suchého zipu.
Tam si děti umisťují práce, které si vybrali a udělali v tom kterém konkrétním dnu.

A teď zmíněné heslo.
"Pracuji do výše svého věku."
Chtěla jsem předejít tomu,
že po někom chci práce více než po tom druhém.

 A kdo si to má pořád pamatovat, že?

Proto každý pracuje, dokud nenasbírá tolik bodů, kolik má roků.
Jakmile mám své body nasbírané a ostatní ještě ne,
nemusím si žádnou práci vybírat a čekám, až si i ostatní naplní svůj limit.
Jakmile poslední z dětí má svůj věkový limit,
vše se vynuluje a jede se znovu.

Někdy se takto otočíme i dvakrát během týdne, někdy nám to trvá déle.
Je to podle situace a okolností.
Výborná je variabilita tohoto systému, že mohu kartičky podle potřeby přehodit
nebo některé vynechat, když daná práce není zrovna potřeba.

Větší samostatnosti dětí pomáhají některé praktické vychytávky.
Např. označení kyblíků na umývání WC a prachu.

Také velikost těchto kyblíků je pro děti příjemná.

Některé složitější práce jsem opatřila návodem,
abych nemusela pořád opakovat pořadí jednotlivých kroků atd.

Tak takhle to u nás funguje a kupodivu je odpor minimální, snesitelný, většinou žádný.

B.

Narozeninové dny

Únorem u nás doma začne narozeninový maraton 

a téměř každý měsíc

(kromě dubna, kdy jsou ale pro změnu Velikonoce)

slavíme a slavíme až do prázdnin.

Tento příspěvek píšu hlavně proto,

že bych velmi ale velmi stála o inspiraci.

Myslím, že každá rodina má spoustu krásných rituálů 

spojených s oslavou narozenin.

Rituálů, které často nic nestojí (peníze a mnohdy ani čas),

jde jen o dobrý nápad a oslavenec se díky nim může cítit ve svůj den

obzvláště milovaný a obzvláště důležitý.

A to bych si moc přála.

Napíšu vám, jak to máme my

a budu velmi ráda, když přidáte své komentáře s vašimi nápady.

Oslava narozenin našich dětí má vždycky dvě části.

Jedna oslava je s rodinou (babičky a dědečkové, případně tety, strejdové, bratranci a sestřenice)

a druhá oslava je s kamarády.

Oslava s rodinou

Ráno, v den oslavy je okno ve světnice ozdobené fotkami oslavence.

Máme vždy jednu fotku za každý rok života od narození až po poslední narozeniny.

Každý rok tak přidáváme jednu fotku a je krásné si připomínat, 

jak se děti postupně měnily a rostly.

Samozřejmě nesmí chybět nafukovací balónky,

bez těch by u nás narozeninová oslava nebyla :-).

Na oslavu s rodinou peču dort.

Přiznám se, že mi dochází fantazie a že už sahám k jednoduchým kulatým tvarům.

Naštěstí to dětem nevadí.

Spočítala jsem, že už jsem upekla skoro 40 dortů různých barev a tvarů

a tak si říkám, že je možná čas si trochu odpočinout,

péct zkrátka obyčejné dorty podle obyčejných receptů

a že třeba ta chuť vytvářet něco originálně originálního zase přijde :-).

A nebo taky ne.

Vůbec mám teď takové období, kdy sundávám nohu z plynu

a učím se mít svobodu a říkat 

"Na tohle už nemám sílu."

Ale zpátky k narozeninám.

Co se týká dárků, tak jsem velmi šťastná, že to u nás v rodině funguje tak,

že se domlouváme, jaké dárky se dětem koupí nebo vyrobí

a proto naše děti dostávají dárky, které skutečně mají smysl.

Vím, že to není samozřejmé, že je to velký dar

a jsem za to velmi vděčná.

Náš velký běžec Jáchym ukazuje běžecké hodinky babičce,

která byla nemocná a nemohla přijet na oslavu.

Kromě běhání je Jáchym také nadšený truhlář

a tak dostává svůj kufřík s nářadím

a děda mu vyrobil také pracovní ponk,

aby už nemusel všechno dělat jen tak na zemi.

K dalším tradicím, které se snažím dodržovat,

je oběd na přání oslavence.

Někdy je to přímo v narozeninový den

někdy v den oslavy.

Na stole nesmí chybět samozřejmě Kofola.

To je náš rodinný slavnostní nápoj :-).

Málem bych zapomněla na krásný zvyk,

který zavedla naše babička s dědečkem,

a to je mše svatá sloužená za každého oslavence a jeho rodinu.

Je moc krásné pozorovat,

jak se děti červenají a usmívají,

když během přímluv zazní jejich jméno.

Oslava s kamarády

Narozeninové oslavy s kamarády mají svůj vývoj. 

Na začátku jsme chystali pro děti program.

Ne že by se snad děti neuměly zabavit samy,

ale zkrátka to byl náš dárek pro děti

a ony to milovaly.

Měli jsme zelené narozeniny

pirátské narozeniny,

narozeniny, kdy jsem prošli Ameriku od severu až na jih,

narozeniny v CHKO Hradecko

princeznovské narozeniny

a mohla bych pokračovat dál a dál.

A pak jednou přišla oslava, zase jsme měli nachystané hry,

dokonce jsme si i jednu zahrály

a pak děti řekly:
"A kdy už si budeme moct hrát své hry?"

A mně se tenkrát hrozně ulevilo,

že se toto naše nasazení neočekává až do nekonečna

a tak už mám teď jeden hlavní úkol

navařit a napéct a program si děti zajišťují samy.

 Letos si Jáchym pozval svých 9 kamarádů a přespali u nás na půdě.

Nachystala jsem jim každému malou kulatou pizzu

a oni si ji dle libosti nazdobili.

Před oslavou s kamarády dostane každé dítě penízky

a jde s tatínkem nakoupit dobroty podle svého výběru.

Většinou to jsou různé bonbony, brambůrky, 

zkrátka, co má kdo rád.

Pozvánka na klučičí narozeninové oslavy

má většinou jasný obsah.

Zbraně s sebou.

Takhle to vypadá, když se mužstvo odebere ke stolu.

Když se zrovna nejí, tak se hrají bojovky v lese nebo fotbal na hřišti.

Je krásné je pozorovat, jak se mezi sebou domlouvají,

Filip nebo já jim trochu pomáháme, aby to mělo všecko hladký průběh

a říkáme si, že je to pro ně skvělá škola života.

Tolik z narozenin od nás.

Zajímá mě moc, jak to máte vy.

Jakou písničku zpíváte oslavenci?

My jsem skončili u Svěrákovské "Jáchym má narozeniny...",

ale nejsem z ní úplně nejvíc nadšená.

Máte nějaké další rituály, zvyky, tradice?

Je přímo den narozenin někoho z rodiny něčím výjímečný

nebo se veškeré slavení přesouvá třeba na nejbližší víkend, 

až se sejde celá rodina?

Napište, budu moc ráda.

B.

Počítáme s počítačem

V jednom příspěvku byl dotaz na otáčecí kolečka na naší nástěnce.

Slíbila jsem, že o tom napíšu.

Tato kolečka sloužila k zaznamenávání času na počítači,

ale už je dnes nepoužíváme.

Našli jsme totiž jednodušší způsob.

Počítače, mobilní telefony, tablety...

?????????????????????????????????????????????????????????

Tolik a možná ještě více otazníků se vznáší nad vší touto technikou ve spojení s našimi dětmi.

Co rodič, to jiný přístup, co odborník, to jiný názor, co dítě, to jiná míra potřeby.

A právě teď k tomu musíme zaujmout nějaký postoj,

právě teď je potřeba se rozhodnout, 

jak to bude u nás doma.

!!!!UFF!!!!

A tak jsme se nějak rozhodli a nějak to pojali.

Naše děti chtějí na počítači čas trávit, 

chtějí se koukat na pohádky, vzdělávací pořady, hrát hry.

Zatím žádné z nich nemá telefon, na kterém by se daly hrát nějaké hry.

Řešíme tedy pouze používání počítače doma.

Když jsme v tom neměli žádný systém,

bojovali jsme mnohem více s konflikty typu:

Ty už jsi zase na počítači?

Nejsi už tam nějak dlouho?

Zavedli jsme tedy týdenní přísun času na počítači.

1. Časový příděl na týden se odvíjí od věku dítěte.

(Jonáš 12 let = 2x120 minut, Tobiáš 10 let = 2x100 minut atd.)

2. Jedna dávka času je na ZÁBAVNÉ hry a pořady a ta druhá je pro NAUČNÉ hry a pořady.

(O tom, do které kategorie co patří, rozhodujeme společně. 

Jen jsme si museli ujasnit, že ovládání myši při střílení na tank protivníka 

není dovednost, která by hru řadila do kategorie naučných her :-)

3. Denně mají děti maximum 60 minut.

(Do tabulkového času se nepočítá čas na počítači během výuky, společné koukání na filmy a jiné pořady, čas na počítači či televizi u  babičky a u dědečka a čas na mobilech kamarádů.

Je to tedy pouze jejich osobní čas během odpoledne,

se kterým si každý samostatně hospodaří.)

4. Když někdo hraje hru, neměli by ostatní stát kolem a koukat na něj. 
Pokud ano, měli by si odečíst polovinu tohoto času.

(S tímto ale pořád bojujeme, protože je to zkrátka více baví,
když se na sebe navzájem dívají.)

5. Nejoblíbenější pojem je tzv. Čas maminčina nebo tatínkova milosrdenství.

(Je to speciální dávka minut, kterou dáme dětem k dispozici, když už jim ta jejich došla.

Většinou to bývá k nějaké výjimečné příležitosti. :-)

Nemůžeme říct, že bychom neměli v souvislosti s časem na počítači žádné konflikty,

ale je jich opravdu mnohem méně.
A hlavně o tom všem s dětmi hodně mluvíme.
A co děti velmi oceňují,
když mluvíme také o svých selháních v souvislosti s časem na počítači
a bavíme se o tom, jak s tím bojujeme i my dospělí.
Protože, buďme upřímní, je to boj pro nás pro všechny.
Děti mají stejné právo jako my říct,
mami, mně připadá, že jsi na tom počítači nějak často.
A já ne jednou řeknu, máš pravdu, zase jsem se tady úplně zbytečně zasekla.

B.