Auto Bingo

V jednom předvánočním příspěvku

jsem slibovala, že vám prozradíme,

jaké jsme připravili překvapení pro naše kamarády.

Konečně už jsme je všem rozdali a rozeslali,

takže můžeme s dárkem ven.

Vloni jsme dostali od našich přátel báječnou hru do auta.

Jmenuje se AUTO BINGO a naše děti si ji dodnes užívají.

Hrajeme ji, ať už jedeme daleko

(třeba k babičce a dědečkovi do Kozmic)

nebo třeba jen blízko

(třeba k babičce a dědečkovi do Jeseníku).

:-)

Princip hry spočívá v tom, 

že každý má svou kartičku s obrázky a smazatelnou fixu

a jakmile uvidí někde venku některou věc z obrázku,

zakřížkuje ji.

Počítá se celkový počet spatřených věcí,

ale jsou také speciální body za proškrtané řádky, sloupce a úhlopříčky.

A protože se u nás tato hra osvědčila,

rozhodli jsme se ji vyrobit také našim přátelům.

 

S dětmi jsme vymysleli skoro 50 věcí,

které potkáváme cestou autem

a které bychom dokázali nakreslit.

A pak jsem kreslili a kreslili. 

Jakmile bylo vše připravené,

pustil se do práce Filip 

a z naskenovaných obrázků vytvořil hrací karty.

A pak už zbývalo jen laminovat a laminovat,
objednat několik desítek fixů a obaly

a naše hra mohla jít do světa.

Pokud byste někdo měli o tuto jedinečnou variantu hry

AUTO BINGO 

zájem,

napište nám přes formulář v pravé liště našeho blogu.

Rádi vám kartičky i pravidla v elektronické podobě pošleme.

Přejeme vám vždy šťastnou a rychle ubíhající cestu

KAMKOLIV.

B.

Na počátku byla mandarinka

Na počátku byla mandarinka.

(vlastně hromada mandarinek)

 Potom byla oloupaná mandarinka.

Snědená mandarinka a šlupka, která se měla vyhodit.

A my jsme si řekli:

"Tak to teda ne."

A nastříhali jsme ji na malé kousíčky.

A pak už jen jehla, silon a šikovné ruce.

Pár hodin na ústředním topení nebo nad kamny.

A máme krásné řetězy na vánoční stromeček.

A voňavé.

:-)

B.

Slovo NEJDE neexistuje

Vždycky jsem si přála, 

aby naše děti měly možnost 

mít co největší svobodu ve své tvořivosti

a v objevování světa.

Samozřejmě všechno má nějaké hranice

a my si je čas od času musíme vyjasňovat,

ale i přesto se mi můj sen plní.

Na naší zahradě se najde všechno,

od dřeva přes cihly až ke kamenům.

A tak každou chvíli vznikají v různých koutech zahrady 

všemožné stavby, prolézačky, domečky.

Z klacků si kluci vyrábějí a vyřezávají

meče, mačety, dýky.

Mám to ráda.

Náš šestiletý Jáchymek se specializuje na výrobu hraček.

Formulka s Kolíčkem 

(tak se jmenuje panáček, který ji řídí)

je Jáchymovou prvotinou.

Inspirací mu jsou samozřejmě jeseničtí Pišlici.

https://pislik.cz/

Před pár týdny přišel s myšlenkou výroby

mnohem většího stroje.

Sehnal si v naší hromadě dřeva materiál,

zajistil první hrubé opracování nožem

a pak s Filipem doladili technické detaily.

A tak spatřila světlo světa první cisterna.

Má důmyslně vymyšlené odklápění střechy kabiny,

aby se dal snadno vyjmout pan řidič.

A pozor, cisterna je připevněná pomocí dvou kolíčků,

takže jde lehce odstranit

a můžeme si hrát pro změnu s náklaďákem.

Miluji dětskou tvořivost,

miluji jejich zdravou umíněnost,

protože díky ní vznikají věci,

které bychom my dospělí dávno vzdali.

Protože, tohle přece nemůže fungovat,

to bude hrozně složité,

 to nestojí za to.

Každý den dostávám lekci 

překonávání sebe sama.

Slovo NEJDE, neexistuje.

:-)

Milujeme dárky

Je spoustu věcí, které v adventu milujeme, ale asi ze všeho nejvíce a nejraději vyrábíme dárky pro druhé. Všude po domě se sice povalují látky, vlna, papíry, všemožná dřívka, lepidla, barvy a pastelky... zkrátka zmatek nad zmatek. Ale stojí to za to. Pustíme si nějaké koledy nebo audio pohádku a společně stříháme, šijeme, vyšíváme, lepíme, řežeme a zatloukáme.

Říkali jsem si, že vám nabídneme inspiraci z toho, co jsme zatím vyrobili. 

Třeba se vám to ještě bude hodit.

Dvě sady hmatových pytlíčků. Vždy dvě dvojice jsou vyplněné stejnými předměty 

(fazolky, čočka, rýže, mouka...)

Jednoduše procvičte svůj hmat a hledejte pytlíčky se stejným obsahem.

A když vás tohle omrzí, můžete pytlíčky použít jako pexeso.

Majitelé těchto krásných pytlíčků si procvičí svůj hmat 

a my jsme se procvičili především v šití na šicím stroji.

Tobiáš už například ví, že zvednout patku neznamená pročísnout si vlasy :-).
("Mamiiiii, co jsi to tam napsala? To vypadá, že jsem úplně blbej."
"Promiň, jen jsem chtěla být vtipná.")

Asi největší radost máme z těchto wormíkovských housenek.

Jednoduše sešitý tunel z látky.

Filcový obličej, na který děti přišily knoflíky a vyšily pusu, nos  a obočí.

Mým úkolem bylo přišít obličej k tělíčku, což se mi podařilo ne vždy úplně dokonale, 

ale naštěstí jsou moje děti velmi tolerantní.

No a pak už jenom vycpat dutým vláknem a na konci zašít. 

Největším problémem těchto housenek je, že jsou tak báječné, že by si je děti nejraději nechaly.

:-)

Tak uvidíme, jak to dopadne.

:-)

V dalších příspěvcích se můžete těšit na báječnou dřevěnou cisternu a skvělé zlaté kartonové ozdoby, které zatím leží na polici v rozdělaném stavu.

B.