pondělí 8. května 2017

Svět za mostem

Svět za mostem

Starý most, jehož dřevěné desky praskají pod nohama... Starý most, jenž odděluje dva světy... Co se stane, když ho přejdete? Začalo to jako vždy nesměle. Jonáš se odvážil a vkročil na slabě viditelnou pěšinku. Uviděl divoce rostoucí stromy a pod nimi vytékat pramen potůčku. A pak už věci nabraly rychlý spád...


Nápad uspořádat průzkum vznikl na Tobiášově narozeninové oslavě zcela spontánně. Od té doby dostal ten malý kousek lesa i své jméno. Honosný název bez možnosti kompromisů - CHKO Hradecko. A hotovo. A ve znaku bude mít mloka. A Tobík ho rovnou namaluje a udělá znak! Od té oslavy tam děti tráví skoro každý volný čas. Dělají chodníky kamenné, chodníky dřevěné, schůdky, hrázičky, mostky, učí se poznávat rostliny...

 

 


Tentokrát - na oslavě Jonášově - se s pracemi na mostě a v samotném "chákáóčku" už počítalo. Proto si měl každý host přinést gumáky a náhradní oblečení. Mnozí pojali stylově i své dárky - takže od Filípka s Nellynkou dostal Jony sekeru a od Timíka dřevěnou směrovku s nápisem "CHKO Hradecko". Prostě fakt velký projekt se tu děje :-)

Teď už musí najít cestu všichni!

Děcka, Šimon našel slepýše, honem pojďte sem!

Práce šla skvěle od ruky. Doma na terase se u Barunky střídaly děti a vypalovaly cedulky s názvy míst, rostlin i živočichů. Na mostě se ozývalo bouchání seker a zatloukání hřebíků. Po cestě i ze stráně se koulely špalky do výukového centra...

Sice nevím, čím budeme topit, ale co bychom pro děti neudělali, že?

Výukové centrum hostí první konferenci narozeninových hostí :-)

Každou rostlinu i živočicha je potřeba označit... Fakt ji tam našli, bléé.



Tobiášova nedělní argumentace:
"To není práce, to je jen takové šolýchání... To je jen zábava..." 

"A co vy tu vytváříte, holky?" Dívám se na trojici holek, které pomocí klacíků hloubí díru v zemi. "Tady bude leknínové jezírko, tatínku." "Ale neumíme vyndat tady ten kámen, strejdo, víš. Pomůžeš nám?" "Ale jistě holky," klekám si k dolíku, zaklesnu se do balvánku... A nic. Ani se nehne... Aha... "Holky, a mohlo by to jezírko být jinde? Tady je ten kámen, víte? A navíc je to asi dva metry nad potůčkem, sem vodu nedostaneme." Chvíle ticha a při ní těch šest oček upřených přímo na mě. Mrk mrk. Aha podruhé... NEmohlo by být jinde... "Dobrá holky, ale budu potřebovat krumpáč."


Okamžik, kdy víte, že nesmíte selhat. Ta zatraceně těžká zodpovědnost za leknínové jezírko... Mrk mrk... Očka bedlivě sledují, jak si s tím tatínek / strejda poradí. Cítím, jak se mi rosí čelo a to jsem ještě nezačal kopat... OK, beru krumpáč do rukou. Ten šutrák se ani nehne! Jiskry odlétávají... Zkrátím to :-) Dva obří placáky a nakonec i ten malý balvánek jsou venku. Uf.

Leknínové jezírko (nebo past na mamuta?)

Ještě před tím, než se rozpršelo (díky, Bože!), proběhl pohřeb mrtvé žížaly. K obřadu byl přivolán Tobiáš, který se osvědčil již minule při pohřbívání plastové kačenky. Role kněze mu jde znamenitě.

Žížalí hrobeček

Příroda si poradí :-)

Závěrem dnešního článku chci vyzvednou pozoruhodnost toho místa. Svět za mostem je jiný časoprostor. Svět za mostem má své zákony, svá pravidla... (Sepsal je Tobiáš). Svět za mostem obývají tvorové, kteří se nebojí budoucnosti... Například tento strakapoud, který mlátí do elektrického sloupu ve stráni nad lesem: