středa 26. prosince 2018

Až se děti zeptají

Až se děti zeptají,
proč máte doma zavěšené jmelí,
můžete jim povyprávět jednu starou křesťanskou legendu.


Jmelí rostlo kdysi jako mohutný strom. 
Z jeho větví prý Josef vyřezal kolébku pro Ježíška.
Legenda dále praví, že po třiatřiceti letech tento strom porazili Římané 
a z jeho kmene vyrobili kříž, 
na kterém Ježíše ukřižovali.
Ostatní rostlinky jmelí se natolik styděly,
že seschly do malých keříků a stejně jako jsou křesťané živi z Kristova těla,
tak i jmelí žije ze živin jiných stromů.

Tato legenda pochází z dob raného křesťanství a právě na základě této legendy 
bylo jmelí dříve označováno jako "dřevo kříže".

Více si můžete přečíst např. na wikipedii.





úterý 25. prosince 2018

Přejeme vám radost z maličkostí

Naše vánoční přání pro vás.


Už to letos vypadalo, že přání nebude. 
Advent utekl opravdu rychle.
Ale děti nechtěly ani slyšet o tom,
že bychom letos nemalovali.

Na začátku je vždycky nejtěžší se domluvit, jak bude letošní Betlém vypadat.
Letos jsme bilancovali mezi Betlémem pod mořem, ve vesmíru, v ZOO,
až vyhrál klasický Betlém s moderními prvky :-).


Zapomněla jsem ještě na kubistické prvky, 
kterými přispěl náš Damián.





Hurá, máme hotovo.


Ale tím to nekončí.

Jak už to v životě chodí.
Radost se rodí z bolesti.
Staré musí zaniknout, aby se mohlo nové zrodit.


Aby náš Betlém potěšil co nejvíce lidí, 
aby se kousek naší radosti dostalo k co nejvíce lidem,
rozstříháme celý obraz na mnoho kousků
a každý přiložíme k přáním,
která chceme rozdávat.


Přejeme vám radost z maličkostí
a lásku k maličkým.
B.

pondělí 24. prosince 2018

Vánoční trhy

Kdy se událost stává tradicí?

Jestli je to po té, co se podruhé uskuteční
a všichni si řeknou:
"Bylo to super, příští rok zas.",
tak pak vám chci s radostí oznámit,
že včera proběhly na naší zahradě

TRADIČNÍ VÁNOČNÍ ZAHRADNÍ TRHY.
(Wormů a Pavlíčků - našich milých sousedů)


Musím se přiznat, že jsme to nejprve dětem rozmlouvali.
Máme toho přece hodně.
Sotva stíháme vyrábět dárky pro rodinu a kamarády,
natož ještě chystat vánoční trhy.
...
Dobře, tak jo, ale hlavně ne den před Štědrým dnem jako vloni.
...
No, myslím, že jsem tady něco o zdravé dětské umíněnosti psala.
"Slovo NEJDE neexistuje."
"Nemůžeš, přidej víc..."
:-)
A tak jsme do toho s nimi šli.
A jsme za to nakonec fakt rádi, 
jsme dojatí, protože jsou báječní.

Filip vymyslel skvělé vánoční osvětlení celého trhu,
já jsem nanosila ven vánoční a adventní dekorace,
protože když jarmark, tak pořádný.

A jak to tedy bylo?

Po slavnostním zahájení jsme si mohli za dobrovolný poplatek
zakoupit tradiční místní platidlo - MUŠLE.
A potom už jsme začali jen utrácet a utrácet.


Nejmladší trhovec Damiánek
prodával své originální koláže 
vystřižené z letáků.
(o jeho lásce ke stříhání jsem už tady psala).




Jáchym nakreslil u babičky báječnou knížku
s příběhem o narození Ježíška.


A k tomu si přibral ještě ryze zážitkovou 
záležitost, krmení našich ovcí.


Tobiáš již tradičně zajistil hudební podmalbu
a k tomu ještě stíhal prodávat své kartonové 
vánoční ozdoby.



Jonáš se postaral o teploučký, voňavý a slaďoučký punč,
na který jsme se po loňsku všichni moc těšili.


Milovníci dobrého jídla chodili pro výborné jednohubky k Ráchel
a ta jim obratně prodala také svou Minibibli,
což je projekt, který vznikal už od minulého školního roku.
(to abychom nesytili jenom svoje tělo, ale i duši)



Báječná rybičková mýdélka 
a rozkošné pečené ozdoby na stromeček
nabízela ve svém krámku Marietka.



Šimonek se pochlubil záložkami do knížek.

  
A Kryštof vyhlíží svou zásilku cukroví.
(rovněž tradičně)


No a my se kocháme, tetelíme a opět si říkáme:
"Stojí to za to."
Jsme prostě nepoučitelní a nenapravitelní.


A tady ještě dvě krátká videa,
protože ta všechno nejlépe vystihnou.


B.

sobota 22. prosince 2018

Jak jsme málem neměli kapra

Jak se blíží Štědrý den,
jsou nějaké delší dny a kratší noci.
A proto
dnes jen krátké nahlédnutí do naší koupelny.

"Mamííííí, proč má ten kapr zelenou voduuuuuu?"

"Mamííííííííííííí a proč je krabička 
od mých zelených šumivých tablet do vany
PRÁZDNÁ???????"

"Damiáne??????"

"Já jšem chtěl, aby měl kapl jinou vodu."

"Vylovit, vypustit, napustit, vpustit."

"Ufffff"

"Málem byl kapr na zeleno."

A tak si tu žijem.


čtvrtek 20. prosince 2018

Na počátku byla mandarinka

Na počátku byla mandarinka.
(vlastně hromada mandarinek)


 Potom byla oloupaná mandarinka.


Snědená mandarinka a šlupka, která se měla vyhodit.


A my jsme si řekli:
"Tak to teda ne."
A nastříhali jsme ji na malé kousíčky.


A pak už jen jehla, silon a šikovné ruce.
Pár hodin na ústředním topení nebo nad kamny.
A máme krásné řetězy na vánoční stromeček.


A voňavé.
:-)
B.

středa 19. prosince 2018

Hvězdička z Betléma.

"Vánoční stromeček zavoní v pokoji.
Maminka u stolu jablíčko rozkrojí.
A když ho rozkrojí, uvidí hvězdičku,
která se ukryla v červeném jablíčku."

Chvíle napětí,
nůž se zakrojí do jablíčka
a to zavoní všude kolem. 
Odložím nůž,
nechám ještě obě půlky přiložené k sobě
a mrknu na všechny.
Můžu?
Přikývnou.
Odklopím.
A?
Je tam. 
Je tam krásná hvězdička.
Radujeme se, 
jako bychom ten zázrak viděli poprvé.



Tak přesně o tohle jsem nechtěla přijít, 
když jsme začali prožívat Vánoce s našimi dětmi.
Jenže zároveň  jsem jim nechtěla vykládat o tom,
že jablíčko předpovídá naši budoucnost,
jestli budeme zdraví nebo nemocní,
či jestli náhodou dokonce neumřeme.

A tak vznikl náš nový vánoční zvyk možná tak trochu legenda.

Po Štědrovečerní večeři si povídáme o tom,
že když se narodil Ježíšek,
bylo nebe plné andělů a hvězd.
A jedna taková hvězdička se ukryla také do našeho jablíčka.
A pokud by se náhodou stalo, 
že by v jablíčku nebyla hvězdička,
ale křížek,
tak si prostě připomeneme,
že Ježíš přišel na svět právě proto,
aby za nás a za naše hříchy zemřel na kříží.

Když v jablíčku hvězdičku z Betléma najdeme,
běžíme na půdu podívat se střešními okny,
jestli také na nebi u nás svítí hvězdy.


Rozkrojené jablíčko jsme pak nechávali pár dnů
jako dekoraci na vánočním stole.
Ovšem jen do té doby,
než se nám narodil Damián.
Ten naše vánoční zvyky opravdu "žere" 
:-)



úterý 18. prosince 2018

Slovo NEJDE neexistuje

Vždycky jsem si přála, 
aby naše děti měly možnost 
mít co největší svobodu ve své tvořivosti
a v objevování světa.

Samozřejmě všechno má nějaké hranice
a my si je čas od času musíme vyjasňovat,
ale i přesto se mi můj sen plní.

Na naší zahradě se najde všechno,
od dřeva přes cihly až ke kamenům.
A tak každou chvíli vznikají v různých koutech zahrady 
všemožné stavby, prolézačky, domečky.
Z klacků si kluci vyrábějí a vyřezávají
meče, mačety, dýky.
Mám to ráda.

Náš šestiletý Jáchymek se specializuje na výrobu hraček.


Formulka s Kolíčkem 
(tak se jmenuje panáček, který ji řídí)
je Jáchymovou prvotinou.

Inspirací mu jsou samozřejmě jeseničtí Pišlici.


Před pár týdny přišel s myšlenkou výroby
mnohem většího stroje.
Sehnal si v naší hromadě dřeva materiál,
zajistil první hrubé opracování nožem
a pak s Filipem doladili technické detaily.


A tak spatřila světlo světa první cisterna.


Má důmyslně vymyšlené odklápění střechy kabiny,
aby se dal snadno vyjmout pan řidič.


A pozor, cisterna je připevněná pomocí dvou kolíčků,
takže jde lehce odstranit
a můžeme si hrát pro změnu s náklaďákem.

Miluji dětskou tvořivost,
miluji jejich zdravou umíněnost,
protože díky ní vznikají věci,
které bychom my dospělí dávno vzdali.

Protože, tohle přece nemůže fungovat,
to bude hrozně složité,
 to nestojí za to.

Každý den dostávám lekci 
překonávání sebe sama.
Slovo NEJDE, neexistuje.
:-)




pondělí 17. prosince 2018

Zlatá neděle mého dětství

Poslední neděle před Vánocemi.
Ostravské náměstí plné lidí.
Melodie vánočních koled.
Vůně punče.
Kapři v kádi.
Mráz, který zalézá za nehty,
a všude v těle takový příjemně nedočkavý pocit,
protože Štědrý den je už opravdu blízko.

Tohle jsou předvánoční vzpomínky na moje dětství.
Vždycky jsem se na to těšila.

Včera jsem tam stála opět.

Mnoho se od té doby změnilo.


Mám báječného muže a 5 krásných dětí.


Můj malý brácha je trojnásobným taťkou.


Naše děti mají neskutečné možnosti.


Určitě mají mnohem větší přehled a rozhled,
než jsme měli my.
:-)


Zažívají věci, o kterých se nám ani nesnilo.


Ale některé věci se zkrátka nemění.
Houska a salám v umaštěném papíru koupený v potravinách,
sednout na lavičku a s chutí se zakousnout.
:-)
Cítíte tu vůni šunky a čerstvě upečeného rohlíku?
Ten pocit výjímečna, 
protože maminka vám naloží salám ve dvou vrstvách
a ještě vám strčí jeden do pusy. 
Jen tak.
I tohle jsou moje předvánoční vzpomínky na dětství.
A naše děti je budou mít taky.
:-)
B.

neděle 16. prosince 2018

To to letí

"Advent, dnes je třetí advent.
Svit svíček oznamuje všem.
A jasem svým tmu zahání.
Předpovídá svítání."


Náš dům už má tu pravou předvánoční vůni.
Skořice, vanilka a citronová kůra.

Pečeme cukroví.




A pozor, připravujeme další dárek.
Po Vánocích vám ho ukážeme.
Teď nemůžeme, protože většina našich kamarádů
ho dostane pod stromeček.


Takže jen malé nakouknutí pod pokličku.
Máte se na co těšit.
:-)
B.