sobota 23. února 2019

Narozeninové dny

Únorem u nás doma začne narozeninový maraton 
a téměř každý měsíc
(kromě dubna, kdy jsou ale pro změnu Velikonoce)
slavíme a slavíme až do prázdnin.

Tento příspěvek píšu hlavně proto,
že bych velmi ale velmi stála o inspiraci.
Myslím, že každá rodina má spoustu krásných rituálů 
spojených s oslavou narozenin.
Rituálů, které často nic nestojí (peníze a mnohdy ani čas),
jde jen o dobrý nápad a oslavenec se díky nim může cítit ve svůj den
obzvláště milovaný a obzvláště důležitý.
A to bych si moc přála.

Napíšu vám, jak to máme my
a budu velmi ráda, když přidáte své komentáře s vašimi nápady.

Oslava narozenin našich dětí má vždycky dvě části.
Jedna oslava je s rodinou (babičky a dědečkové, případně tety, strejdové, bratranci a sestřenice)
a druhá oslava je s kamarády.

Oslava s rodinou

Ráno, v den oslavy je okno ve světnice ozdobené fotkami oslavence.
Máme vždy jednu fotku za každý rok života od narození až po poslední narozeniny.
Každý rok tak přidáváme jednu fotku a je krásné si připomínat, 
jak se děti postupně měnily a rostly.


Samozřejmě nesmí chybět nafukovací balónky,
bez těch by u nás narozeninová oslava nebyla :-).

Na oslavu s rodinou peču dort.
Přiznám se, že mi dochází fantazie a že už sahám k jednoduchým kulatým tvarům.
Naštěstí to dětem nevadí.


Spočítala jsem, že už jsem upekla skoro 40 dortů různých barev a tvarů
a tak si říkám, že je možná čas si trochu odpočinout,
péct zkrátka obyčejné dorty podle obyčejných receptů
a že třeba ta chuť vytvářet něco originálně originálního zase přijde :-).
A nebo taky ne.
Vůbec mám teď takové období, kdy sundávám nohu z plynu
a učím se mít svobodu a říkat 
"Na tohle už nemám sílu."

Ale zpátky k narozeninám.

Co se týká dárků, tak jsem velmi šťastná, že to u nás v rodině funguje tak,
že se domlouváme, jaké dárky se dětem koupí nebo vyrobí
a proto naše děti dostávají dárky, které skutečně mají smysl.
Vím, že to není samozřejmé, že je to velký dar
a jsem za to velmi vděčná.


Náš velký běžec Jáchym ukazuje běžecké hodinky babičce,
která byla nemocná a nemohla přijet na oslavu.


Kromě běhání je Jáchym také nadšený truhlář
a tak dostává svůj kufřík s nářadím
a děda mu vyrobil také pracovní ponk,
aby už nemusel všechno dělat jen tak na zemi.


K dalším tradicím, které se snažím dodržovat,
je oběd na přání oslavence.
Někdy je to přímo v narozeninový den
někdy v den oslavy.
Na stole nesmí chybět samozřejmě Kofola.
To je náš rodinný slavnostní nápoj :-).

Málem bych zapomněla na krásný zvyk,
který zavedla naše babička s dědečkem,
a to je mše svatá sloužená za každého oslavence a jeho rodinu.
Je moc krásné pozorovat,
jak se děti červenají a usmívají,
když během přímluv zazní jejich jméno.

Oslava s kamarády

Narozeninové oslavy s kamarády mají svůj vývoj. 
Na začátku jsme chystali pro děti program.
Ne že by se snad děti neuměly zabavit samy,
ale zkrátka to byl náš dárek pro děti
a ony to milovaly.

Měli jsme zelené narozeniny
narozeniny, kdy jsem prošli Ameriku od severu až na jih,
narozeniny v CHKO Hradecko
princeznovské narozeniny
a mohla bych pokračovat dál a dál.

A pak jednou přišla oslava, zase jsme měli nachystané hry,
dokonce jsme si i jednu zahrály
a pak děti řekly:
"A kdy už si budeme moct hrát své hry?"
A mně se tenkrát hrozně ulevilo,
že se toto naše nasazení neočekává až do nekonečna
a tak už mám teď jeden hlavní úkol
navařit a napéct a program si děti zajišťují samy.


 Letos si Jáchym pozval svých 9 kamarádů a přespali u nás na půdě.

Nachystala jsem jim každému malou kulatou pizzu
a oni si ji dle libosti nazdobili.


Před oslavou s kamarády dostane každé dítě penízky
a jde s tatínkem nakoupit dobroty podle svého výběru.
Většinou to jsou různé bonbony, brambůrky, 
zkrátka, co má kdo rád.


Pozvánka na klučičí narozeninové oslavy
má většinou jasný obsah.
Zbraně s sebou.
Takhle to vypadá, když se mužstvo odebere ke stolu.

Když se zrovna nejí, tak se hrají bojovky v lese nebo fotbal na hřišti.

Je krásné je pozorovat, jak se mezi sebou domlouvají,
Filip nebo já jim trochu pomáháme, aby to mělo všecko hladký průběh
a říkáme si, že je to pro ně skvělá škola života.

Tolik z narozenin od nás.
Zajímá mě moc, jak to máte vy.
Jakou písničku zpíváte oslavenci?
My jsem skončili u Svěrákovské "Jáchym má narozeniny...",
ale nejsem z ní úplně nejvíc nadšená.
Máte nějaké další rituály, zvyky, tradice?
Je přímo den narozenin někoho z rodiny něčím výjímečný
nebo se veškeré slavení přesouvá třeba na nejbližší víkend, 
až se sejde celá rodina?
Napište, budu moc ráda.
B.

úterý 19. února 2019

Mít vše hotovo 3

VAŠE MYSL NEMÁ VLASTNÍ HLAVU
(další poznámky z knihy Mít vše hotovo Davida Allena)

"Přinejmenším část naši mysli je jistým zajímavým způsobem v podstatě hloupá.
Kdyby jí byla dána nějaká přirozená inteligence a logika,
připomínala by nám úkoly jen tehdy, když s nimi skutečně můžete něco udělat."

Např. že docházejí tablety do myčky si uvědomím vždycky,
když myčku zapínám a všímám si, že už vidím v krabici dno.
Škoda jen, že si na to jen málokdy vzpomenu když jsem v obchodě,
kde bych je mohla koupit.

A tak naši mysl stále zaměstnávají záležitosti,
se kterými v danou chvíli nemůžeme nic udělat.

"Veškeré záležitosti, které jsme nasbírali,
musíme převést do podoby jasného seznamu
smysluplných kroků,
projektů a užitečných informací."

1.

JAK SE SNAŽÍM VŠE ZACHYTIT MIMO HLAVU?


Je potřeba zachytit 100% nehotových položek.

To se mi samozřejmě nedaří, ale postupně to vychytávám.

Zásadní otázka, než vůbec pustím věc do záchytného systému:

"Zabere mi to méně než 2 minuty?
ANO
Udělám to hned.

NE
Zachytím to v záchytném systému."

1. DOMA

Z tohoto systému mám největší radost.




Je to hlavní záchytné místo pro chvíle, kdy jsme doma,
protože tam zatím trávíme nejvíce času.

Každý kolíček drží papír pro určitou oblast.
Zaznamenávám tady vše, na co nechci zapomenout, co mě napadá,
co se mi líbí, co musím udělat.

A co jsem nejvíce ocenila?
Protože většina mých dětí už umí psát,
tak na větu
"Mami, potřebuji zašít kalhoty."
odpovídám
"Napiš mi to, prosím, do seznamu "Maminko, prosím...""
nebo
"Mami, potřebuji koupit tuš."
"Napiš mi to, prosím, do seznamu "Koupit""


2. DOMA V 1. PATŘE A MIMO DOMOV

Kolíčkový systém je v přízemí.
Často mi stojí za to zaběhnout z 1. patra nebo půdy dolů a zapsat si nějakou záležitost,
která se mi objevila v hlavě,
ale často taky ne.
Pro tyto případy mám v obalu na mobil vložený lístek a tužku,
abych si mohla své záležitosti zapsat.
Mobil mám většinou u sebe.



3. MAILY, KTERÉ JE POTŘEBA VYŘÍDIT.

Jestliže si během dne přečtu nějaký mail,
který nemohu hned vyřídit,
označím si ho barevným štítkem podle toho, co s ním potřebuji udělat.
 Mám štítky:
ODEPSAT, ČEKÁ NA VYŘEŠENÍ, AKTUÁLNÍ, PŘEČÍST, NABÍDNOUT, PŘEPOSLAT.


4. FYZICKÁ SCHRÁNKA PRO VĚCI, KTERÉ POTŘEBUJI NĚJAK ZPRACOVAT.

Jedná se o šanon, do kterého strkám vše, k čemu se potřebuji vrátit
nebo to později uložit na své místo.
Leták z Kauflandu, dopis, doklad o zaplacení odpadu atd.

Všechno, co jsem uvedla je pouze první záchytný systém.
Ten je potřeba každý den vyprázdnit a vyhodnotit.
O tom, jak a kdy to dělám napíšu příště.

Jestli vám to zní děsivě nebo složitě, nelekejte se.
Dostat věci z hlavy do systému, na který se můžete spolehnout,
je velmi příjemné, protože se vám opravdu hodně uleví.

A pro nás, kteří máme sklony se pak poplácávat po rameni,
jak to skvěle zvládáme je tady malá stará moudrost.
"Bez Božího požehnání,
marné lidské namáhání."
To je asi jediné, co by nám v hlavě totiž mělo zůstat.
:-)
B.







pondělí 18. února 2019

Malý pán

Naše děti objevily krásný film.
Zjistila jsem sice, že premiéru v kinech měl už před čtyřmi lety,
takže už ho možná většina z vás zná,
ale třeba ne všichni.

Takže MALÝ PÁN


Nádherný loutkový film.
Krásný příběh.
Vtip.
Napětí.
Myšlenka.
Dobře to dopadne.

Viděl ho sice i náš tříletý Damián, ale ideálně bych to viděla až pro školní děti.

Tady je odkaz na Déčko, kde jsou upoutávky a videa z natáčení.
Bohužel teď není online celý film,
ale určitě vymyslíte způsob, 
jak se k němu dostat :-).
Dá se i případně zakoupit.

B.

sobota 16. února 2019

Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zabíjačku

"Ve středu budeme zabíjet beránka."
"To je báječná zpráva." říkám si.
Kouknu se do mražáku a už mi to tak báječné nepřipadá.
Mražák je plný ovoce, které jsme letošní úrodné léto nasbírali
a zamrazili, až bude více času dělat marmelády.
:-)
Takže to dopadlo tak,
že jsem ve středu dopoledne vytáhla 22 kg ovoce



a marmeládovala a povidlovala,
až se ze mě kouřilo.
Naštěstí jsem měla pomocníka.


Jo, jo.
"Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zabíjačku."
:-)
Ale všecko dobře dopadlo.
Ve sklepě máme hromadu marmelád a povidel


a v mražáku hromadu masa.
Tak, jak to má být.

A děti mají zase spoustu zážitků.


Jak s panem lékárníkem a panem profesorem zkoumali střeva a žaludek


a jak se fotili s beraními plícemi :-).

Život na venkově se vším všudy.
B.

sobota 9. února 2019

Vyhráli jsme

Díky hlasům našich příznivců jsme získali 
1. místo
ve fotografické soutěži
CESTA TŘÍ KRÁLŮ


Protože nás přepadly bacily,
zúčastnila se převzetí ceny pouze přeživší část naší rodiny.
Z krásných cen jsme se ale radovali všichni.
Děkujeme za vaše hlasy.




B.

pátek 8. února 2019

Počítáme s počítačem

V jednom příspěvku byl dotaz na otáčecí kolečka na naší nástěnce.
Slíbila jsem, že o tom napíšu.
Tato kolečka sloužila k zaznamenávání času na počítači,
ale už je dnes nepoužíváme.
Našli jsme totiž jednodušší způsob.

Počítače, mobilní telefony, tablety...
?????????????????????????????????????????????????????????

Tolik a možná ještě více otazníků se vznáší nad vší touto technikou ve spojení s našimi dětmi.

Co rodič, to jiný přístup, co odborník, to jiný názor, co dítě, to jiná míra potřeby.

A právě teď k tomu musíme zaujmout nějaký postoj,
právě teď je potřeba se rozhodnout, 
jak to bude u nás doma.

!!!!UFF!!!!

A tak jsme se nějak rozhodli a nějak to pojali.

Naše děti chtějí na počítači čas trávit, 
chtějí se koukat na pohádky, vzdělávací pořady, hrát hry.

Zatím žádné z nich nemá telefon, na kterém by se daly hrát nějaké hry.

Řešíme tedy pouze používání počítače doma.

Když jsme v tom neměli žádný systém,
bojovali jsme mnohem více s konflikty typu:
Ty už jsi zase na počítači?
Nejsi už tam nějak dlouho?

Zavedli jsme tedy týdenní přísun času na počítači.



1. Časový příděl na týden se odvíjí od věku dítěte.
(Jonáš 12 let = 2x120 minut, Tobiáš 10 let = 2x100 minut atd.)

2. Jedna dávka času je na ZÁBAVNÉ hry a pořady a ta druhá je pro NAUČNÉ hry a pořady.
(O tom, do které kategorie co patří, rozhodujeme společně. 
Jen jsme si museli ujasnit, že ovládání myši při střílení na tank protivníka 
není dovednost, která by hru řadila do kategorie naučných her :-)

3. Denně mají děti maximum 60 minut.
(Do tabulkového času se nepočítá čas na počítači během výuky, společné koukání na filmy a jiné pořady, čas na počítači či televizi u  babičky a u dědečka a čas na mobilech kamarádů.
Je to tedy pouze jejich osobní čas během odpoledne,
se kterým si každý samostatně hospodaří.)

4. Když někdo hraje hru, neměli by ostatní stát kolem a koukat na něj. 
Pokud ano, měli by si odečíst polovinu tohoto času.
(S tímto ale pořád bojujeme, protože je to zkrátka více baví,
když se na sebe navzájem dívají.)

5. Nejoblíbenější pojem je tzv. Čas maminčina nebo tatínkova milosrdenství.
(Je to speciální dávka minut, kterou dáme dětem k dispozici, když už jim ta jejich došla.
Většinou to bývá k nějaké výjimečné příležitosti. :-)

Nemůžeme říct, že bychom neměli v souvislosti s časem na počítači žádné konflikty,
ale je jich opravdu mnohem méně.
A hlavně o tom všem s dětmi hodně mluvíme.
A co děti velmi oceňují,
když mluvíme také o svých selháních v souvislosti s časem na počítači
a bavíme se o tom, jak s tím bojujeme i my dospělí.
Protože, buďme upřímní, je to boj pro nás pro všechny.
Děti mají stejné právo jako my říct,
mami, mně připadá, že jsi na tom počítači nějak často.
A já ne jednou řeknu, máš pravdu, zase jsem se tady úplně zbytečně zasekla.
B.




čtvrtek 7. února 2019

Ráno, v poledne a večer

Ranní, polední a večerní povinnosti.
Tak se u nás doma začalo říkat těm rutinním, každodenně se opakujícím činnostem.

Nakreslila jsem je na kolečka z papíru a děti je vybarvily.
Visí nám dole ve světnici na zdi.
Některé činnosti děláme společně (modlitba, cvičení, jídlo), 
jiné pak každý sám za sebe a klidně i ve svém pořadí.


Nejmladší tříletý Damiánek má obrázky na dostupnějším místě,
a protože jsou připevněné suchým zipem,
může si vždycky odlepit to kolečko,
které už má splněno.



Určitě už každý z vás nějaký systém pro tyto činnosti s dětmi zavedl.
Pokud ano a chcete se podělit, 
napište do komentářů nebo klidně pošlete na mail fotky,
jak to máte vymyšlené u vás doma
(wormovi@email.cz),
ráda je tady na blogu vyvěsím.
B.

pátek 1. února 2019

Mít vše hotovo 2

MUSÍTE POUŽÍT HLAVU, ABYSTE VŠECHNO DOSTALI Z HLAVY PRYČ
(další poznámky z knihy Mít vše hotovo Davida Allena)

"Mnoho stresu pochází z nezvládnutých závazků,
které si stanovujeme nebo přijímáme
a které nosíme ve své hlavě."

"Cokoliv, co v dané podobě nepatří tam,
kde se to nachází,
je nevyřešená otázka dožadující se naší pozornosti."

Může to být cokoliv od úkolů jako "odstranit hlad ve světě",
"najít si novou kadeřnici" až po drobnosti jako "zašít roztrhané kalhoty"

"Máme-li se všemi závazky zacházet efektivně, musíme nejprve rozpoznat
a zachytit všechny věci, jež soupeří o naši pozornost,
dále si ujasnit, co přesně pro nás znamenají, a poté se rozhodnout,
jak s nimi naložit."



ZÁKLADNÍ POŽADAVKY PRO ZVLÁDÁNÍ ZÁVAZKŮ
podle Davida Allena (bod 1-3)

1. Jestliže nemáme na své závazky stále myslet, 
musíme je zachytit v důvěryhodném systému
MIMO NAŠI HLAVU.

2. Musíme si předem ujasnit, co daný závazek obnáší
a rozhodnout se, co s ním musíme udělat,
aby se posunul směrem ke svému splnění.

3. Když jsme vše správně zachytili do systému,
musíme se k němu pravidelně vracet, procházet jej a vyprazdňovat.

4. Ani sebelepší systém nás neučiní šťastným a nepřinese nám ten pravý pokoj,
pokud do něj nevpustíme Ducha Svatého
a pokud všecko nesvěříme Hospodinu.
To neříká David Allen, to říkám já, protože mi to v knize velmi chybí,
a protože jinak už to zkrátka neumím.
B.