čtvrtek 31. října 2019

Památka všech zemřelých a Slavnost všech svatých



Nejdřív měsíc nic a pak dva články najednou :-)
Doufám, že si obou všimnete :-)

Říkala jsem si, že zde dám odkaz na článek, 
který jsme kdysi vytvořili pro časopis Duha ke slavení památky všech zemřelých. 
Je už staršího data, ale to nevadí.
Určitě jsem už o tom dříve psala, ale abyste nemuseli hledat příliš v archivu.


A ještě jedna inspirace z loňského roku.
Naši kamarádi vymysleli úžasnou akci pro školy a pro veřejnost právě v dušičkovém týdnu.
Děti si tam mohou vyrobit ozdobu na hrob, svíčku, shlédnout divadlo s tématem smrti,
zahrát hru o životních hodnotách a také vyrobit svůj rodokmen.
Myslím, že je to hezká příležitost povídat si o naší rodině,
o těch, kteří žijí, ale také o těch, kteří nás už opustili.


Ke Slavnosti všech svatých teď jen inspirace na velmi pěknou knihu o svatých vhodnou pro děti.

Výsledek obrázku pro velká kniha o svatých

Mějte krásné dušičkové dny.

Inspirace odjinud

Jsem moc ráda, že se našel někdo, 
kdo zareagoval na výzvu podělit se o způsob organizace času dětí.
Díky moc Lence Suchomelové, která mi poslala fotky od nich.
Poslala mi je už dávno, ale teprve dnes jsem se k tomu dostala.
To je tak, když člověku ubude práce :-).

Mají čtyři děti, žijí v rodinném domku a máme je moc rádi.
Dařilo se nám navštěvovat se dvakrát za rok,
teď už se to zúžilo na jednoroční návštěvu, ale o to více se na sebe těšíme a nasáváme, 
co kdo vymyslel, jak to komu doma funguje.
Vždycky je to víkend plný inspirace a nápadů.
Myslím že vzájemný.
Pro nás tedy rozhodně.

Tak a teď už slíbené foto:


Tohle je plachta s úkoly na každý den (na suché zipy), kterou má každé dítě svou.
Splněné úkoly si odlepují.


Rovněž úkoly  na každý den.
Tohle je fotková varianta pro nejmladšího Benjamína.


Podrobné úkoly v koupelně.
Co mám splněno, tam si připnu kolíček své barvy.


Tohle se mi líbí nejvíc :-).
Parkoviště pro kolíčky.


Týdenní plán.
Vyšrafovaná políčka znamenají čas, 
kdy mají děti dělat úkoly a nebo odpočívat.


Leni, moc díky za inspiraci.
A vy ostatní, nafoťte, jak to máte u vás doma a pošlete.

úterý 1. října 2019

A všecko je jinak

Milí čtenáři našeho rodinného blogu,
rádi bychom vás nechali nakouknout do změn, 
které se u nás udály letošní září.

Byly plánované, ale zatím jsme o nich nepsali.

Rozhodli jsme se totiž opustit domácí vzdělávání.

Nejprve to vypadalo jako rozhodnutí dětí,
které chtěly za svými kamarády do Montessori školy ve Vápenné.
Postupně nám tam totiž odešla většina z naší velké skupiny
domácích školáků.

Když mi to děti poprvé řekly, bylo mi to vlastně líto,
protože jsem měla pocit, že potěch 7 letech
jsem konečně trochu přišla na to, jak na to :-).
Nechala jsem tomu volný průběh
a přemýšlela jsem, co bych vlastně dělala,
kdyby to opravdu nastalo.

A jak jsem tak nad tím vším přemýšlela,
tu mi z mlhy začaly vystupovat dost jasné obrazy.
Poprvé jsem si uvědomila svou velkou únavu.
Zároveň jsem zjistila, jak moc je pro mě učení důležité
a jak mi vlastně bude chybět.
Více než kdy předtím jsem viděla nejmladšího Damiánka,
který se v tom našem systému domácího vzdělávání dost ztrácel
a evidentně potřeboval více mé pozornosti a péče, ale také důslednosti.

A tak se to nakonec všechno otočilo.
Ve chvíli, kdy už děti zas až tak netoužily opustit domácí vzdělávání,
byli jsme to my s Filipem, kdo jsme vlastně oznámili,
že to tak bude.

Děti to musely nějakou dobu zpracovávat,
ale nakonec to všechny přijaly.

Mám teď tedy před sebou 1-2 roky většího prostoru a času pro sebe,
za což jsem nesmírně vděčná především Filipovi,
že je ochotný dále sám táhnout finanční zajištění celé rodiny.
Damián má pro sebe svoji maminku a snažíme si užít to,
na co nebyl čas.
No a protože jsem zjistila, že práce učitele je něco,
co k životu potřebuji,
začala jsem si plnit svůj sen
a studuji v Praze dvouletý kurz Montessori pedagogiky.

Děti nastoupily do dvou Montessori škol, které na Jesenicku máme.
Tobiáš a Ráchel do té vzdálenější,
kde už otevřeli i druhý stupeň.


Jáchym do nové v Jeseníku,
kde mají zatím jen jednu třídu pro prvňáčky a druháčky
a kde snad časem začnu učit také já.





Domácí vzdělávání považuji za nádherné období našeho rodinného života.
Naším hlavním cílem bylo,
aby děti mohly zůstat jako sourozenci co nejdéle pohromadě.
A to se nám splnilo.
Jsem ráda, že Ti mladší mohli vyrůstat s těmi staršími
a naopak.

Myslím si, že ve vztahové rovině je to mnohému naučilo,
protože to samozřejmě nebylo vždycky jednoduché.
Samozřejmě, že jejich vztahy nejsou ideální a dokonalé,
ale jsou smečka, která patří k sobě.



Myslím si, že vzhledem k většímu počtu dětí,
už kvalita výuky nebyla taková,
jak bych si představovala.
Skončili jsme u učebnic a pracovních sešitů,
protože připravovat pomůcky a interaktivní cvičení
pro většinou tři děti v domácí škole, do toho domácnost
a péče o další děti, to jsem nezvládala.

Ale ta svoboda a volnost bylo něco,
kvůli čemu nám to stálo všecko za to.

Výbornou věcí byla skupinka domácích školáků.
Díky setkávání jednou za týden získala domácí výuka rozměr,
který se stal pro děti i nás nepostradatelným.
Vymysleli jsme si vždycky celoroční téma
a střídali se v jeho realizaci.
Bylo to náročné,
protože jsme si vždycky vymysleli něco složitého :-)
ale stálo nám to za to, protože nadšení dětí bylo vždy veliké.


Myslím si, že domácí škola není cesta úplně pro každého,
ale ten, kdo se pro ni nadchne a vydá se na ní,
určitě odejde obohacený o nádhernou a cennou životní zkušenost.
Jako my.