neděle 22. října 2017

Stínadla opět ožívají

   Děti se zúčastnily velké skautské hry Stínadla, kterou pořádá Jesenická devítka. Spolu s Tobíkem a Jonym jela letos také Ráchel (poprvé - s obavami). Ve Vidnavě se sešlo téměř 200 účastníků z různých skautských oddílů.  Měl jsem to štěstí, že jsem byl tamtéž na víkendovém semináři z psychologie, takže mi bylo dopřáno dýchat stejný vzduch dlážděných silnic jako oni...
  Tajemné uličky pohraničního města vždy jednou za rok ožijí křikem Vontů a Druhostraníků. Celé městečko je plné dětí v dobových kostýmech.  Jako by tam patřili, jako by se ve Vidnavě opravdu zastavil čas. Pod okny se ozývá dětský křik, běh a smích. Žluté špendlíky se blýskají ve tmě a Široko přeskakuje zídky, aby mu nikdo nemohl ukrást Ježka v kleci...
   Těchto pár fotek je z chystání kostýmů pro naše tři skautíky - foceno u nás na zahradě.

  




Rekonstrukce zločinu - Mažňák se pokouší vloupat do Tleskačovy dílny. 
Ustrašený Tleskač očekává nejhorší. 
Deník s plánem létacího kola je však bezpečně ukryt pod hliněnou podlahou...

středa 18. října 2017

Chlapská výprava a jelen v baráku

   "Tati, víš, my furt jen někam chodíme s těma malýma a nikdy nejedeš jen s náma velkýma!" Už nevím, jestli ta věta z Jonášových úst zazněla cestou z chlapské chaty nebo jen tak doma. Každopádně v ní byla velká pravda... A tak ve mně zrálo rozhodnutí uspořádat nějakou ryze pánskou výpravu pro starší sekci naší rodiny.
   Kluci hodně mluvili o záhadné vesnici Malé Vrbno. Starší skauti jim povídali příběhy o traktoru, který do vesnice vjel a už nikdy nevyjel... A také o paní, která se ve vesnici záhadně zjevila a pila něco červeného - "Jako krev, víš, tati!" Takže bylo jasno. Naložím kluky do auta a vyrazíme do Malého Vrbna!
   Co nás tam čekalo, maximálně předčilo má očekávání. A zjevně i klučičí. "Tati, tak už pojedem domů, ne? Tati, nechoď tam! Ta-tiiii!" Scenérie, že máte chuť natočit pokračování starého dobrého Stalkera. Do té chvíle, než si uvědomíte, že rozhodně nejste Andrej Tarkovskij :-) Tak aspoň udělám pár fotek, no... A třeba tu místnost, kde se plní všechna přání, přece jen najdeme...

Že by tato? Ale uhlí už došlo...

Nebo támhle?

Vstupní kontrola

 Hlavní vypínač

Hrnek nebo telefon?

"Chlapi, já si jen skočím na oběd. Hned jsem zpátky. Pohlídejte mi tu zatím ten kabát." 

Nevrátí se, nevrátí se... Tak - je - to!

Kdyby něco, tak silně zaklepejte, ju?

A nezapomeňte se napsat do Knihy návštěv.

Na bližší prohlídku bytů jsme neměli odvahu. Chybí plakát realitky.
Možná právě tam byla ona místnost splněných přání, kdo ví.

A pak se to stalo. Za celou dobu jsme nepotkali ani živáčka (kromě dvou záhadných cyklistů). Chtěl jsem se podívat do jednoho z opuštěných baráků. Kachlíková chodba. Listí naváté dovnitř. Najednou pohyb. Rachot. Dusot. Úlek. Uvnitř domu je zvíře! Vidím jeho srst a smyk na kluzké dlažbě. Uteklo zpět do domu. A my zase co nejrychleji do auta. Mizíme! :-)

Timík + tři Wormíci opouštějí Malé Vrbno

Mno, chlapská výprava jak lusk. Uvidíme, zda ještě někdy budou se mnou chtít někam jet :-)
Více o tom, jak zanikly grafitové doly Malé Vrbno v reportáži Deníku.

Noční zpěv a záhadné světlo

Vystoupili jsme na parkovišti na Červenohorském sedle. Venku tma. Mlha valící se přes horský hřeben pohltila naše auto, hlasy dětí i svit baterek. Nad stromy září zelené světlo... Přicházíme blíž a slyšíme hlasitý ptačí zpěv. Teď v noci? A co ta záře? Mystická atmosféra... Světlo reflektoru. Ve tmě stojí několik mužů. Mlčky hledí směrem ke světlu. A čekají... Jedna z tajemných postav přistupuje k nám... 




"Dobrý večer, tak vás vítám! Na tomto místě od července do listopadu provádíme denní i noční odchyt ptáků, které následně kroužkujeme. Pojďte dál, ukážu vám, co jsme před chvílí ulovili." Jsme rádi, že můžeme nakouknout do zákulisí a zažít jedinečnou atmosféru nočních odchytů. Kolem horské louky jsou nataženy desítky metrů sítí. Z reproduktorů zní nahrávky ptačího zpěvu. Ptáci migrující přes horský hřeben ze severu na jih hledají nejnižší místo. A právě tam na ně čeká světlo, zpěv a sítě - a ornitologové se spoustou kroužků...



Tak copak tu máme...

Z plátěného pytlíku prvně vyleze dlooouhý zoban a následně i tělo
- sluka lesní.

Ukázka rozpětí křídel.

Druhým hostem je kalous ušatý. Ty voči!!!


Po chvíli v boudě se vydáváme na další obhlídku sítí. Bohužel žádný nový úlovek. Ale vidíme alespoň návnadu - velkého plastového výra s nalepeným peřím. Ostatní ptáci nemají sovy moc v lásce, takže na ně rádi útočí. Nevadí, že jsou sovy mnohem větší než oni. Útočí totiž zezadu, zbabělci. Naši ptáčkaři to však moc dobře znají, takže za zády sovy je natažená síť :-)

Atmosféra nočního odlovu je neopakovatelná. Až pojedete přes Červenohorské sedlo a uvidíte zelenou záři, zastavte a běžte za ní. Čekají vás ptáčkaři!

Více o odchytu na ČHS se dozvíte na webovkách České společnosti ornitologické (noc 11. / 12. 10. 2017) a něco více o tom, kdo to jsou ptáčkaři zase ve filmu Nadějný rok