"Vánoční stromeček zavoní v pokoji.
Maminka u stolu jablíčko rozkrojí.
A když ho rozkrojí, uvidí hvězdičku,
která se ukryla v červeném jablíčku."
Chvíle napětí,
nůž se zakrojí do jablíčka
a to zavoní všude kolem.
Odložím nůž,
nechám ještě obě půlky přiložené k sobě
a mrknu na všechny.
Můžu?
Přikývnou.
Odklopím.
A?
Je tam.
Je tam krásná hvězdička.
Radujeme se,
jako bychom ten zázrak viděli poprvé.
Tak přesně o tohle jsem nechtěla přijít,
když jsme začali prožívat Vánoce s našimi dětmi.
Jenže zároveň jsem jim nechtěla vykládat o tom,
že jablíčko předpovídá naši budoucnost,
jestli budeme zdraví nebo nemocní,
či jestli náhodou dokonce neumřeme.
A tak vznikl náš nový vánoční zvyk možná tak trochu legenda.
Po Štědrovečerní večeři si povídáme o tom,
že když se narodil Ježíšek,
bylo nebe plné andělů a hvězd.
A jedna taková hvězdička se ukryla také do našeho jablíčka.
A pokud by se náhodou stalo,
že by v jablíčku nebyla hvězdička,
ale křížek,
tak si prostě připomeneme,
že Ježíš přišel na svět právě proto,
aby za nás a za naše hříchy zemřel na kříží.
Když v jablíčku hvězdičku z Betléma najdeme,
běžíme na půdu podívat se střešními okny,
jestli také na nebi u nás svítí hvězdy.
Rozkrojené jablíčko jsme pak nechávali pár dnů
jako dekoraci na vánočním stole.
Ovšem jen do té doby,
než se nám narodil Damián.
Ten naše vánoční zvyky opravdu "žere"
:-)
SUPER !!!!!!
OdpovědětVymazat