Místní značení

Někdy si říkám, kdyby nás někdo u nás doma poslouchal,

docela by se pobavil.

Nejčastější začátek tázacích vět u nás doma je 

"Mamíííí, kde mám .....?"

Na tuto otázku jsou dva typy odpovědí.

"Tam, kam sis to dal."

nebo

Zkrátka popíšeme místo, kde se věc nachází.

Na poličce u kamen, na skříňce v předsíni,

nebo třeba na stole v jídelně.

Jednou jsem takhle potřebovala rychle popsat, 

kde leží sluchátka k rádiu

a nenapadla mě jiná možnost,

jak přiblížit místo, kde leží,

než skříňka u Pána Ježíše.

:-)

Tato lokalizace se ujala natolik, 

že už tomu nikdo jinak neřekne

a ještě si to krapet zkracujeme.

Takže můžete zaslechnout:

"Mamíííí, kde je ta nabíječka?"

"U Pána Ježíše."

"Mamííííí, kde je ten koš na papír?"

"Pod Pánem Ježíšem."

No a druhý vtipný moment si užíváme s Damiánkem

a společně se mu smějeme.

Děti mají v ložnici každý svou tašku na špinavé prádlo,

které si jednou za týden perou. 

Těm čtyřem starším jsem na tašky krásně našila počáteční písmena 

jejich jmen, aby si je poznali,

ale jak už to bývá tomu nejmladšímu tašku ne a ne označit.

Někdo mu na ni ale připnul placky

z prezidentských voleb, kdy jsem pomáhali s kampaní 

Pavla Fischera.

Takže s Damiánkem třídíme na čisté oblečení do bedýnky

a špinavé, které dáme Fischerovi.

"To je špinavé, to dej Fischerovi na vyprání."

Takže to vypadá, že u nás pere Pavel Fischer 

a všemožné kabely a papír do kontejneru střeží Pán Ježíš.

:-)

B.