středa 17. července 2019

Jen být u toho

Jsou aktivity, při kterých je potřeba aktivně být s dětmi,
dávat svou energie.
A pak jsou chvíle, kdy už jen se zaujetím pozorujeme,
jaké nápady děti mají a co všechno dokážou vymyslet,
na čem se umí domluvit a co si sami dokáží zorganizovat.

Jedním takovým projektem našich dětí a dětí sousedů byla
1. kočičí svatba u nás v Hradci.


Kočka Vtěrka, která se k nám jednoho dne přitoulala
a omítla odejít, čekala koťátka.
Podle přímých svědků je jejich pravděpodobným otcem sousedovic kocout Tygr.
Protože se porod blížil každým dnem, rozhodlo se,
že děti se mají rodit do úplné rodiny a že Vtěrka nebude žádnou svobodnou matkou.
Dva dny tak probíhaly přípravy na svatbu.
Závoj pro nevěstu, motýlek pro ženicha, kartičky se zasedacím pořádkem
pro všechny kočky z okolí, věnečky pro družičky, jídelní stůl, obřadní síň...






A tak si dne 1.6. 2019 ve 14.00 řekli své MŇAUNO
Tygr Pavlíček a Vtěrka Wormová.
B.

úterý 16. července 2019

Pomáháme plnit dětská přání

Naše děti nám každý den znovu a znovu dokazují, 
jak je jejich svět mnohem pestřejší, spontánnější a bezstarostnější, 
než ten náš dospělácký. 
Pochopitelně.
My už se předem bojíme nezdaru, 
jdeme raději do toho, kde je výsledek zaručený, 
už nás tolik nebaví objevovat a zkoušet.
Naše zkušenosti, které jsme v životě získali,
nám v mnohém pomáhají, ale v mnohém nás také brzdí.

Jsem ráda, když se občas nechám unést dětskou spontánností a nadšením
a překonám všechny překážky svého dospěláckého smýšlení.
Potom se pouštíme do báječných věcí.

Naše Ráchel si například velmi přála vydělávat peníze pro Misie,
a tak jsme si na červnovém obecním jarmarku otevřeli Missiocukrárnu.


Hned se toho chytl náš truhlář Jáchymek a připravil pár svých dřevěných modelů hraček.


Užili jsme si krásné odpoledne, potěšili spoustu lidí a ještě přispěli na dobrou věc.


Když jsem se nad tím vším zamýšlela, zjistila jsem, 
že podobné akce mají téměř vždy následující fáze:

1. Dítě přijde s nápadem, co by chtělo uskutečnit nebo podniknout.
2. To je zajímavý nápad, řekneme, a nějakou dobu počkáme, zda ho to nepustí.
3. Když ho to pustí, máme volno, uffff. Když ho to nepustí, máme problém :-),
ale co bychom pro své děti neudělali, že?
4. Hledáme spolu cesty, jak jejich plány zrealizovat.
5. Pustíme se do realizace a jsme z toho nadšení, těšíme se.
6. Ve chvíli, kdy už zpravidla není cesty zpět, litujeme, do čeho jsme se to zase pustili :-)
7. Zatneme zuby a mákneme.
8. Během samotné realizace se s Filipem navzájem ujišťujeme, 
že to určitě má nějaký smysl
a užíváme si pozorování našich dětí, jejich tvořivosti, nápadů, odhodlání.
9. Ještě několik dnů se my i naše domácnost ze všeho vzpamatovává,
ale hřeje nás pocit, že to smysl mělo :-).

Máte to taky tak?


pondělí 15. července 2019

Ráda bych vám přinesla krátkou reportáž
z týdenního kurzu Manželských setkání na Velehradě,
na kterém právě s Filipem jsme.

Na obrázku může být: 4 lidé, smějící se lidé, stojící lidé

Jezdíme sem už skoro odjakživa,
jezdili jsme totiž jako děti s našimi rodiči,
jako pečovatelé, kteří se starali o děti jiných rodičů,
(tak jsme se také my dva poznali:-),
potom jako hlavní pečovatelé,
hospodáři,
no a teď už několik let jako manželé.

Na obrázku může být: 15 lidí, smějící se lidé, sedící lidé a venku

Manželská setkání jsou naše srdcová záležitost
a jak říká otec Pavel Kuchař,
je to droga :-).
Ale vedlejší účinky jsou pouze pozitivní.
:-)

Na obrázku může být: 6 lidí, smějící se lidé, stojící lidé, boty a venku

Týden přednášek nebo spíše hlubokých svědectví,
sdílení ve skupinkách, které je díky přátelské atmosféře
velmi spontánní, přirozené a svobodné.
Čerpáme duchovně i lidsky.

Na obrázku může být: jeden člověk nebo víc lidí, dav a uvnitř

Je tady prostor pro humor i nejhlubší hloubku
a vše se tak přirozeně prolíná,
jak už to v životě bývá.

Na obrázku může být: 2 lidé, dav a uvnitř

Pokud byste někdy chtěli, měli chuť a potřebu
udělat něco pro vaše manželství,
udělat ho krásnějším nebo ještě krásnějším,
pak neváhejte a určitě se přihlašte.




středa 10. července 2019

Žena

Chtěla bych vám doporučit knížku ÚCHVATNÁ
od Johna a Stasi Eldredge.


Asi ji mnozí znáte, já ji objevila až teď.
Sama bych se k ní nedostala, ale rozhodli jsme se jí inspirovat pro naše divadelní představení,
které jsme připravovaly s divadelním souborem DRAMATKY.
(to je moje srdeční záležitost, 4 maminky, 
co se jednou za týden vytratí od ploten a praček a je jim spolu dobře.)

Vzniklo tak divadelní představení ŽENA,
které vypráví o čtyřech ženách, jejich životních příbězích a společné cestě,
kde na sebe narážejí jejich povahy a zároveň má každá z nich možnost,
nahlédnout na svůj život z jakési retrospektivy.




Naše představení má v podstatě otevřený konec,
divák sám si může domyslet, jestli některá
z žen dokáže překročit vlastní stín a vykročit
ze zranění a břemen, které si táhneme s sebou...



Kniha  však nabízí konkrétní kroky, jak se vypořádat se vším, co si neseme,
s našimi maskami, které si nasazujeme a jinými obrannými mechanismy, které jsme se naučily.





Kniha mě především nakazila opravdovou touhou po Ježíši. Mnohé se mi od té doby v životě změnilo, našla jsem sebe sama a získala velikou vnitřní svobodu.





B.




úterý 9. července 2019

DOMADLO

Odmlčela jsem se, protože květen a červen byl skutečně nabitý.

A tak alespoň zpětně se s vámi podělíme o to, co se nám v závěru školního roku podařilo.
Přemýšlím čím začít a bude to asi naše největší radost a tou je společné Divadlo DOMADLO.

S Filipem divadlo milujeme a vždycky jsme snili o tom, že si zahrajeme s našimi dětmi. 
Povedlo se.
Už dva roky funguje divadelní spolek DOMADLO. Tvoří ho dvě rodiny, ta naše a naši milí kamarádi Hanulíkovi. 

Na fotce celý soubor spolu s jednou babičkou a jednou kamarádkou mimkou :-)

My i oni máme pět dětí, takže dohromady jsme už docela velká divadelní skupina o 14 členech :-). Je pravda že je to vždy plus mínus 2 členové - nejmladší Apolenka a náš nejmladší Damián - u těch není do poslední chvíle jisté, zda vystoupí nebo zda v průběhu představení neodejdou čůrat, pít nebo si prostě hrát.



Zatím nevíme, co bude s Domadlem v příštích letech, protože dospívající část souboru už touží hrát něco jiného než pohádky pro malé děti, ale teď si užíváme přítomnost a třeba to nějak vymyslíme.
Letos jsme hráli příběh o Neuklizených hračkách z knihy A pak se to stalo od Ester Staré.

Výsledek obrázku pro ESTER stará a pak se to stalo.

Je to sice mírně moralizující příběh, ale moc hezky uchopený, hravý a veselý.






Hráli jsme na divadelní přehlídce, na pouti, v několika školkách a na závěr sezony se nám podařilo vyjet s divadelním představením na multižánrový festival na hradě Sovinec.






Teď máme zasloužené divadelní prázdniny a vymýšlíme, přemýšlíme, co bude po nich.
B.

středa 8. května 2019

Velikonoce

Velikonoce.
Jen to slovo samotné  skrývá tolik radosti.
Zvuk varhan a zvonů, hlasité Aleluja, 
které zazní při noční vigilii...
...slzy se mi derou do očí a v těle mě příjemně zamrazí.
Ježíš Kristus byl vzkříšen.
Smrt byla poražena.

Vzpomínám si, jak kdysi Jonášek zpíval aleluja ještě celý týden
v autobuse, v obchodě...
Byl malinký, člověk by řekl, že z toho ještě neměl rozum,
ale ta radost byla všude kolem a byla tak silná,
že si prostě nemohl pomoct.

Kéž bychom i my byli tou velikonoční radostí takto přesyceni.

Velikonoce s dětmi máme opravdu moc rádi.
Každý den Velikonočního třídenní má své kouzlo, své zvyky a tradice.

ZELENÝ ČTVRTEK


Na zelený čtvrtek ráno snídáme jidáše. Někdy je tvarujeme do hadů, letos jsme udělali uzly,
které připomínají Jidášův konec.
Čteme si o tom, jak šel Jidáš za farizeji a Ježíše zradil.


Kopřivový čaj z čerstvých jarních kopřiv nám připomíná barvu dnešního dne.


Během dne se vždycky vypravíme na kratší nebo delší výlet (podle počasí),
abychom si domů přivezli několik břízek a vytvořili si tak doma Getsemanskou zahradu.



Sbíráme také bylinky na čaj nebo do salátu na večeři.


Odpoledne, ještě před obřady, prožijeme doma připomínku Poslední večeře.
Připravíme si jehněčí, chlebové placky, salát z hořkých bylin a víno.
Jíme na zemi, jako tomu bylo i v době Pána Ježíše.



Ze všeho nejdříve si ale vzájemně umýváme nohy.
Každý má tak možnost každému prokázat malý skutek lásky
a říct mu "Mám Tě rád."


Potom si připomínáme, co dále se dělo při poslední večeři Ježíše a jeho učedníků.


Po obřadech letos Tobiáš vymyslel novou tradici, která se nám moc líbila.
Také dříve jsme si sice připomínali modlitbu v Getsemanské zahradě a Ježíšovo zatčení,
ale letos jsme si k tomu rozdělali i oheň, zpívali jsme, povídali si a modlili se.


Ke každému dni máme z Duhy obrázek, který umístíme někde v domě,
aby nám připomínal důležité události Velikonoc.



VELKÝ PÁTEK

Krásnou tradicí Velkého pátku se stala společná křížová cesta pro rodiny.
Děti nesou kříž, střídají se ve čtení zastavení a zároveň u každého zastavení mohou prožít 
krátkou aktivitu, která jim pomůže vše více prožít a tím i pochopit.






Zatloukáme hřeby a u toho myslíme na to, že také našimi hříchy Ježíš trpěl
a přesně tohle se děje, když děláme zlé věci.


Na závěr u kapličky nás čeká postní oheň, 
na kterém si děti opečou chleby.


Na Velký pátek nám v našem domě přibude tento obrázek a také malá Golgota s křížem
a Boží hrob zavalený kamenem.

BÍLÁ SOBOTA

Den, kdy se ještě nemůžeme radovat, ale zároveň je už neděle vzkříšení tak blízko...
A protože už víme, že všechno dobře dopadne, chystáme se na tu velkou slávu.
Pečeme beránka, velikonoční chleby a chystáme ozdoby našeho domu a velikonočních stromů.





Na Bílou sobotu večer odjedou starší děti s Filipem na Vigilii.
Já zůstávám doma s mladšími dětmi, povídáme si o všem, co se v těchto dnes událo
a chystáme světnici na příchod ostatních z vigilie.


Na stůl dáme velikonočního beránka.


Otevřeme hrob, postavíme kolem sošky andělů, ozdobíme všechno květinami
a čekáme, až se všichni vrátí.


Starší děti přinášejí požehnané paškálky, zpíváme Aleluja
a máme fakt radost.
Ježíš Kristus byl vzkříšen, Aleluja.

NEDĚLE VZKŘÍŠENÍ

V neděli už nás čeká poslední úkol.
Z Getsemanských stromů udělat stromy Velikonoční,
stromy plné radosti z toho, že smrt byla přemožena a Ježíš zvítězil.
A tak zdobíme a zdobíme.








Jsem moc ráda, že Velikonoční doba trvá déle než doba Vánoční.
Máme tak možnost všechno si to opravdu vychutnat.
A tak pokaždé, když jdu kolem některého z těchto míst v našem domě,
připomínám si všechno, co jsme prožívali.