Rovnou za nosem

Výprava rovnou za nosem - azimutový pochod

Domácí školáci zrovna probírají orientaci na mapě. Tak jsme se podle hesla "škola hrou" pustili do praktické ukázky azimutu. To je tzv. pochodový úhel, který nám ukáže směr k cíli. Vybrali jsme tedy cíl výpravy - skály nad jeskyněmi Na Špičáku... A můžeme jít rovnou za nosem :-)

Zorientovat mapu...

Šli jsme po kolejích, po poli, zarostlým mokřadem, vysokou trávou, přes potůček... A kolem něj jsme objevili nádherné údolíčko. Skoro prales. Stromy porostlé mechem. Rozpadající se kmeny spadaných divokých třešní. Vyvrácený mohykán s jeskyní a obřími kořeny...

Základ nově objevené země tvoří velký buk. Je kolem něj plno atrakcí, takže Tobiáš údolíčko slavnostně pokřtil zbytkem vody ze své petky jako Bukopark.

Skok na liáně...

Dál nás azimut vedl po čerstvě pooraném poli, po mokré louce a nakonec přes ohradu s krávami. Ale nakonec jsme došli až na Velký Špičák...

Na Špičáku jsme objevili strom, který ukrýval poklad :-)

Tobík posvačil bukové listí (kuře) s klacíky (hranolky).

Damián: "Ave Caesar!" Jája: "Nuuudaaa."

Společné foto na střeše jeskyně. Damián vypadá jako bezzubý, že? To je jen čokoláda :-)

Cestou zpět jsme šli přes pole... Co asi budeme mít na večeři a zítra na oběd?

Selfíčko...

Housenko housenko, co z tebe jenom bude...

Listí javorové

Listí javorové

Při uspávání Damiánka jsem procházel kolem našeho potůčku. Žluté lodičky přistávaly ze stromů a hladce dosedaly na vodní hladinu. Ty usedlejší zůstaly stát na břehu v pokojném přístavu, ty odvážnější se pustily do daleké plavby neznámo kam... Kdo z nich je větší dobrodruh, to neumím popsat. Často i při usedlém životě totiž vyraší krůpěje potu na čele, že?

Kde spí berušky v zimě?

Kde spí berušky v zimě?

Některé otázky si člověk klade často... Jiné ho zpravidla nenapadnou vůbec... Co takhle otázka: Kam chodí spát berušky na zimu? :-) Jestli je to pro vás otázka ze skupiny první, nebo až té druhé, to nevím. Každopádně na jedné z našich rodinných výprav jsme zjistili odpověď :-)

 (Ano děti, to je bukvice :-))

Listí třešňové

Listí třešnové

Dlouho se zdá, že se nebude nic dít... A pak najednou, během několika málo dnů, se na zemi objeví ten žlutý koberec. Přikryje trávu, kameny, paletový stolek i lavičku. Je to nádhera. První možnost je nevstupovat do té scenérie a doslova se kochat tou nádherou. Jako čerstvě napadlým sněhem, do kterého máte bázeň udělat první stopy... Druhá možnost je shrabat vše na jednu hromadu a tou se brodit, do té skákat a z ní vytvářet listo-pad...

Damiánovy prstíky...

Podzimní...

Podzimní tři tečky...

V psané komunikaci používám často tři tečky. Vyjádření toho, že děj plyne dál... Není ukončený... Udělat za něčím tečku, nebo tři? Jedna tečka, to je konec. Tři tečky, to je naděje - to je očekávání - to je tajemství... Ty tři tečky jsou teď naše každodenní jistota. Že nevíme, a přesto věříme. Věříme, že Pán ví, co je dobré a proč se věci dějí tak, jak se dějí. Naděje, očekávání, tajemství. Tři tečky za větou.

Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?

Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.

(Žalm 121)

Příspěvek první - s odkazem na minulé

První...

Začínáme psát nový blog. Snad technicky dokonalejší a uživatelsky příjemnější - tedy hlavně pro nás. Těžko se nám opouští ten starý, ale už to fakt nešlo. Nahrávání fotek a celková práce v editoru nám brala chuť do psaní. Proto přecházíme sem na Blogspot...