úterý 15. ledna 2019

Kde mám ponožky?

Magda se ptala, jak je to u nás s péčí o prádlo,
jestli máme nějaký systém.

Tak systém máme, 
miluji totiž vytváření systémů 
:-)
Ale zároveň chci předeslat,
že to vůbec neznamená, 
že by díky mému systému zmizely otázky typu
"Mamiiii, kde jsou moje ponožky?"
a že by mi byly cizí situace,
kdy v kostele zjistím, že bunda, kterou si Damián oblékl,
má na pravém rukávu zaschlou bahnitou skvrnu.
A taky jsem moc vděčná,
že děti přistoupily na mou hru, kterou řeším chybějící ponožky. 
Když spěcháme a po ruce jsou jen liché ponožky,
berou si děti každou jinou,
čím rozdílnější, tím lepší
a hrdě hlásí, že jsou to pravé lichožroutské ponožky
a že je to teď moderní.

Systém je skvělá věc,
ale ne vždycky stíhám a mám sílu na něj dohlížet
a bez toho se to bohužel neobejde,
a proto z něj čas od času vypadáváme.

Ale nutno říct, že se k němu vždycky, já i děti, rádi znovu a znovu vracíme.
Protože když funguje, tak nám velmi ulehčuje život.

Takže dost teoretických úvodů, 
jde se prát.

Když byly děti malé učila jsem je  TŘÍDIT ŠPINAVÉ PRÁDLO.
Měla jsem vždy tři koše, jeden na tmavé prádlo, jeden na světlé 
a jeden na špinavé mokré (počurané, polité),
který jsem pak vždycky přednostně zpracovala.

Později jsem je začala učit UKLÁDAT SI PRÁDLO DO SVÝCH POLIČEK.
Každý měl svůj plastový košík a když jsem prádlo poskládala, 
roztřídila jsem jim ho do jejich košíků.
Košíky si odnesli a prádlo uložili.

Teď už si děti OBHOSPODAŘUJÍ PRÁDLO SAMI.
Tříletému Damiánkovi pomáhám,
ostatní už vše zvládají vcelku samostatně.

Každý má svou TAŠKU NA ŠPINAVÉ PRÁDLO.
Snažím se je vést k tomu, aby si každý večer roztřídili oblečení, 
které měli na sobě, na čisté a špinavé.
V tomto směru máme ještě velké rezervy.



Každý z nás má svůj PRACÍ DEN.


Ten den (zpravidla ráno) vezmou své špinavé prádlo, 
zkontrolují kapsy, převrátí ponožky a dají ho do pračky.
Takto poctivě to dělá pouze Tobiáš,
ostatní tím zatím nějak proplouvají.
Pokud je prádla málo, doplní jej erárním prádlem, které většinou v koši u pračky je.
(ručníky, prádlo, které z různých důvodů nedoputovalo do tašek dětí).

Na pračku jsem dětem lihovou fixou nakreslila pořadí,
v jakém zapnout knoflíky.


V průběhu dne pak přendají prádlo do sušičky,
na které je také vyznačený postup sušení.


Suché prádlo si děti poskládají a uloží do svých poliček.


Těm mladším jsem na ně napsala, co kam patří.


Ti úplně nejmladší tam měli také nakreslené obrázky.

A tak čas od času na dotaz
"Mamiiiii, kde mám ponožky?"
Mohu odpovědět.
"Zřejmě sis je nevypral."

Tak takhle je to u nás.
Velmi ráda bych se ale inspirovala, 
také vašimi pracími zvyklostmi.
Pokud máte chuť, kdokoliv napište do komentářů, 
jak to máte u vás doma vy.
Čím více nápadů, tím lépe.


9 komentářů:

  1. Jé, článek pro mě :), ale věřím, že užitečný pro mnoho jiných. To je skvělé. Musím nad tím zauvažovat, protože to vypadá na velké osvobození :).
    Já peru každý den, relativně malou dávku a vlastně téměř vše dohromady. Takže to nedá tak moc práce, ale přeci jen... Taky jsem vděčná za sušičku. Občas se mi u skládání někdo nachomítne, tak pomůže.
    Váš systém vypadá, ale výborně. Vede k zodpovědnosti a samostatnosti.
    No tak já až si nebudu vědět zase s něčím rady, tak napíšu, třeba vznikne pěkný nový článek :).
    Moc děkuju!

    OdpovědětVymazat
  2. Skvely napad s popisky na pracce! Vlastne uzitecne i pro manzela. :-)
    Nase deti 3 a 4 roky, si vecer hazi spinave pradlo do kose a dokud to neudelaji a nejsou v pyzamech vyzubeni, neni pohadka (ctena). Jelikoz je pohadka pro ne dostatecna motivace, setkavame se s uspechem. Nicmene mi to nekdy prijde jako forma vydirani. Tak nevim jestli je to spravne... Trideni pradla me teda ani nenapadlo nekoho ucit - ale vlastne proc ne. Jen ja sama s tim nekdy mivam tezkou hlavu. :-D
    A susicku bohuzel nemame, na susak vesi deti spolu se mnou. Vetsinou povesi ale jen par kousku (spotrebuji vsechny kolicly a jdou od toho). Zatim to nejak neresim... Vas zpusob kosiku s cistym pradlem a jeho nasledne trideni do skrine asi taky zacnem aplikovat (pro zacatek spodni pradlo). Diky za tip!

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé nápady :) Ale pořád si to neumím představit prakticky.
    Třídíme prádlo na světlé, tmavé a červené (a jemné). Určitě by toho nebylo od jednoho dítka na celou pračku...
    Pereme prádlo všech dohromady. Pračku obsloužím většinou já a děti věší, sbírají, třídí, skládají a uklízejí do poliček :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš co, on vám tenhle systém fakt vůbec nemusí vyhovovat. Já jsem teda prádelní barbar. Třídím jen na hodně světlé a tmavé. Jemné nemám, svetry co by se sepraly taky ne. Tak asi proto nám to funguje. Starší děti, které už mají větší oblečení, tak pračku skoro zaplní a přidají k tomu prádlo, které se nashromáždí navíc u pračky nebo přidám svoje či Filipovo. Světlého mají malinko, to dají do koše a já to vyperu společně. A pak ještě jedna věc, určitě se občas stane, že vyperou poloprázdnou pračku, protože to nevychytám, ale to si zas říkám, že to i tak za to stojí. Prostě se učí mít zodpovědnost za své věci.

      Vymazat
  4. Jsme teď na chalupě, kde prací režim jedeme prostě všichni dohromady. Ale po návratu z Prahy se těším já i děti, že to zkusíme nějak tak podle Vás. Před příchodem čtvrtého dítka jsme si zařídili v dětském pokojíčku pro každé dítě jeho malou skříňku na oblečení.
    A já snad jedna věc, která je trochu k tématu - tedy hlavně předání odpovědnosti dětem a zároveň prádlo.
    Děti si více méně samostatně balí
    - nakreslila jsem na papír jednotlivé kousky oblečení - triko, legíny, svetr...
    - zalaminovala jsem to a mám to pro každé dítě
    - než někam jedeme - napíšu na zalaminovou stránku přes každý kus oblečení kolik čeho mají vzít
    - děti dostanou kartu a zavazadlo, do kterého si mají zabalit a prostě si to do tašky samy naskládají, docela prima je třeba umazat číslo již zabaleného - nemám žádná čísla=mám zabaleno
    - Anežka (6) zvládá sama už rok úplně v pohodě (jednou si zapomněla pyžamo, ale co spala v tričku a teplácích), Bětka (4) začíná zvládat, dřív jsem jí kontrolovala přichystanou hromadu prádla na posteli, teď už se jen zeptám na jednotlivé kusy, aby si to v hlavičce oživila, jestli je měla v ruce, ale balí sama, s Žofinkou (2) jsme to teď začaly dělat společně, ale už je do systému také zapojena
    - vidím jako velkou výhodu, že holky si vezmou ty konkrétní trika, sukně nebo legíny, které mají rády a chtějí je na dané akci mít.
    - taky jsem strašně ráda, že se holky při balení trochu zabaví, pomůžou mi a já mám více prostoru pobalit věci pro všechny v relativním klidu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee, to je super nápad mít zalaminovaný univerzální seznam a doplňovat počty. To zavedu. Píšu jim to většinou aktuálně a je to zbytečná práce. Díkyyyy. Už se těším, až někam pojedeme :-).

      Vymazat
    2. Já mám seznam věcí ke sbalení napsaný v PC, jenom ho vždy vytisknu. Ale laminace je super nápad!

      A my co doma laminovačku nemáme, si ho ještě přizpůsobíme :)
      Vytištěné seznamy vložíme do hladkých eurosložek a můžeme stíracími fixami vesele škrtat taky. :)

      Díky za tip!

      Vymazat
  5. Díky <3 U nás třídíme na červené, tmavé, světlé a jemné a tak ty dětské tašky zavádět nebudu, ale asi zapojím do ranních rutin jméno dítěte podle dne. Protože zatím je to "je to v rutinách, dělá to mamka, pokud to nás nějak extrémně nezaujme". Myslím, že je na čase, aby si to převzal 1x týdně každý. :) A každému jeho bedýnku na čisté, to by mohlo pomoct, teď občas tvrdí, že to nevěděli, že v té společné něco měli, tak si nevyskládal nikdo nic. :D :D :D

    OdpovědětVymazat
  6. Tak u nás týden zkoušíme a taky zatím bezva..

    OdpovědětVymazat

Pokud nemáte účet Google, tak vyberte "KOMENTOVAT JAKO: ANONYMNÍ" - volba v nabídce úplně dole. Podepsat se samozřejmě můžete do textu vzkazíku :-)