pondělí 30. března 2020

6. neděle postní - květná neděle

Květná neděle a s ní slavný Ježíšův vjezd do Jeruzaléma se blíží. Pojďme spolu se zástupy volat: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově."
Pro nejmenší děti vám nabízím malé slavení přímo pro Květnou neděli. Aktivity pro starší můžete opět použít jako přípravu na nedělní liturgii.
Kéž zní Hosana v našich rodinách i v našich srdcích.

Aktivita pro děti 4 - 7 let
Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově.
Lk 19, 28 - 40


























Potřebujeme: různé zelené ratolesti, dětská Bible, modlitební svíce, potřeby na výrobu a ozdobení papírové koruny (viz. popis aktivity).

Popis aktivity:
Příprava před katechezí:
(Na tuto katechezi, kterou můžeme realizovat nejlépe přímo na květnou neděli, se připravíme spolu s dětmi již předem.)
"Blíží se květná neděle, kdy si budeme připomínat, jak Pán Ježíš slavně vjel do Jeruzaléma a lidé ho vítali jako svého krále. Budeme k tomu potřebovat vyzdobit náš dům zelenými ratolestmi, a proto se vydáme je ven nastříhat."
(Ratolestmi, kočičkami a jinými, můžeme vyzdobit celý dům, ale také stačí vyzdobit prostor, kde se scházíme k modlitbě.)

Vlastní katecheze:
(Příběh dětem poutavě převyprávíme vlastními slovy nebo jej přečteme z dětské Bible.)
"Stejně jako Ježíš slavně vjel do bran Jeruzaléma, chce vejít také branou do našeho srdce a záleží jen na nás, jestli bránu otevřeme a přivítáme jej jako svého krále. Můžeme to teď udělat společně tady doma a dát najevo, že Ježíše milujeme a chceme, aby byl našim králem. Nejprve si ale musíme vyrobit pro takového krále korunu."
(Z papíru vystřihneme korunu a můžeme ji společně ozdobit - kresbami, nalepit barevné kousky papíru, různé drahokámky a podobné ozdůbky, flitry.)
"Nejlépe tatínek vezme korunu, která bude představovat Ježíše, Krále, a bude procházet uličkou, kterou vytvoříme. My můžeme volat, co nejvíce nahlas to budeme umět a u toho mávat ratolestmi, které jsme si připravili.
Budeme volat každý, co si vyberme: "Hosana, požehnaný král, sláva na výsostech". Tatínek pak položí korunu na stůl k zapálené svíci a společně zazpíváme píseň Hosana."

Modlitba
(Postupně každý přistoupí ke stolku, vezme do ruky korunu a pronese slova modlitby."
"Pane Ježíši, ty jsi můj král. Amen."

(Pokud máme nějaký modlitební koutek, můžeme do něj až do zeleného čtvrtku umístit korunu a ratolesti, aby nám připomínaly událost květné neděle. Po Zeleném čtvrtku většinou umisťujeme do modlitebního koutku jiné předměty, ale osvědčilo se nám přemístit předměty Květné neděle někam jinam v domě, aby je děti měly pořád na očích. Celý náš dům se tak může postupně proměňovat událostmi Svatého týdne.)



Aktivita pro děti 8 - 10 let
Probouzí mi uši, abych slyšel.
Iz 50, 4 - 7

Potřebujeme: Bible, modlitební svíce, tužka, papír, papír s úvodním textem pro každého (viz popis aktivity).

Popis aktivity:
"Určitě všichni dobře znáte hru tichá pošta. Možná je trochu pro mimina :-), ale my si dnes s její pomocí vyzkoušíme, jestli i pro vás platí, co se píše v Bibli :-)"
(Rozmístíme se po domě s trochu většími vzdálenostmi od sebe a poslední dostane také tužku a papír (měl by umět dobře psát). Budeme dětem tichou poštou posílat postupně po větách text z Izajáše.)
"Hospodin mě probouzí každého jitra.
Probouzí mi uši,
abych slyšel jako učedníci."
(Poslední nám přijde přečíst text, který se k němu donesl. Pokud je špatně, řekneme, že naše uši dnes nejsou úplně dobře probuzené a že to musíme zkusit znovu. Větu, která je špatně pošleme znovu, případně pošleme jen slovo, které špatně rozuměli. Jde o to, abychom měli nakonec celý text správně, i když nám to třeba dá trochu zabrat.)
"Jak se vám tento úkol plnil? (necháme děti povídat)
"Není to jednoduché dobře naslouchat, ale zvládli jste to. Ukázali jste, že Bůh vaše uši dobře probudil. Když chceme dobře slyšet, musíme se soustředit, musíme mít trpělivost, protože někomu třeba není moc dobře rozumět. Někdy se nám třeba nechce naslouchat, raději bychom si dělali nějaké jiné věci. Někdy je kolem nás hluk, který nám brání, abychom dobře slyšeli."
"Vraťme se ale k té zprávě z Bible, kterou jste zapsali."
(Necháme ji děti znovu přečíst.)
"Co to může znamenat "Slyšet jako Boží učedníci"?"
(Necháme děti mluvit, co je napadá a potom vše shrneme.)
"Slyšet jako Boží učedníci znamená především chtít zaslechnout Boží hlas ve svém srdci. Uvěřit tomu, že vším, co se kolem mě děje, mi chce Bůh sdělit něco, co je důležité pro můj život, pro moji spásu. Někdy to znamená i to, že musím umět vypnout hluk světa, abych lépe slyšel - být chvíli sám, vypnout počítač nebo mobil. Někdy musím mít dost trpělivosti, protože nerozumím tomu, co mi Bůh říká a trvá třeba i dlouho, než to pochopím."
"Dobře slyšet Hospodina ve svém srdci se učíme celý život. Možná nám to ne vždycky úplně jde, ale je potřeba to zkoušet znovu a znovu. A proto si dáme takový úkol. Každý z vás dostane list papíru, na kterém je napsáno: Hospodine, probuď mé uši, abych slyšel jako tvůj učedník. A budete mít za úkol během zítřejšího dne zaslechnout, co vám chce Bůh říct."
"Dám vám pár příkladů, abyste to lépe pochopili."

"Co mi třeba může Bůh říkat, když vidím, že můj bráška spadl a bouchl se do nohy?"
(Zjisti, jestli nepotřebuje pomoc.)
"Co mi Bůh říká, když se dozvím, že zemřel nějaký člověk?"
(Pomodli se za spásu jeho duše.)
"Co mi Bůh říká, když na procházce objevím nádherné skály nebo krásné jarní květiny?"
(Raduj se, to vše jsem stvořil pro tebe.)

"Když nasloucháme Bohu jako jeho učedníci, dostáváme někdy od Boha takovéto jasné zprávy. To máme nejraději. Někdy to ale vypadá, že Bůh mlčí a to se nám už tak nelíbí. Bůh však ve skutečnosti nikdy nemlčí, jen nám třeba sděluje věci, které nechceme slyšet nebo pochopit a velmi často nám říká "Neboj se, buď trpělivý, počkej, nemůžeš všechno pochopit hned."

"A to je druhá věc, kterou můžete na svůj papír zapsat. Pokud je něco, čemu ve svém životě nerozumíte, nechápete proč se něco děje, co vám tím Bůh chce říct, zapište to také."

Modlitba:
(Zapálíme modlitební svíci, rozdáme dětem papíry a pomodlíme se)
"Hospodine, pomoz nám, abychom dokázali slyšet jako tvoji učedníci a rozumět tomu, co nám chceš zítra říct."
(Zakončíme modlitbou Otře náš, písní...)

(Druhý den večer si čteme své zápisky. Je dobré, když máme své zápisky také my rodiče. U věcí zapsaných jako něco, čemu nerozumíme vedeme děti k tomu, aby je předkládaly Bohu v modlitbě, aby důvěřovaly, že Bůh o nich ví atd. Právě v této době karantény, kdy se většině z nás dost změnil život, se nebojme vyslovit před dětmi to, že je pro nás těžké pochopit, proč se to a to v našem životě děje, proč Bůh tyto věci dopouští. Ukažme jim vlastním příkladem, jak se snažíme důvěřovat Bohu, že o nás ví, přestože tomu vůbec nerozumíme. Nebojme se přiznat také naši malou víru a vlastní zápas. Tohle je velká zkušenost žití víry v praxi pro celou naši rodinu. Využijme ji.)
(Na závěr přečteme pomalu celý text z proroka Izajáše - Iz 50, 4-7)



Aktivita pro děti 10 - 15 let
Nebuď nám vzdálen Hospodine, naše sílo, pospěš nám na pomoc.
Žalm 22


























Potřebujeme: Bible, modlitební svíce, obrázky trpících lidí (lidé trpící válkou, hladem, pronásledováním, bezdomovci, staří opuštění, narkomani...) nebo karty s popisky těchto trpících lidí - např. lidé umírající hladem, lidé pronásledování pro svou víru...

Popis aktivity:
"Připadali jste si někdy opuštěně? Zažili jste někdy pocit samoty nebo že jste na něco zůstali sami? Nebo znáte někoho, kdo by si mohl připadat sám a opuštěný?"
(Necháme děti odpovídat.)
"Jedna věc je opuštěnost lidmi, ale člověk si může připadat také opuštěný Bohem. Napadá vás, kdo si může připadat, že ho Bůh opustil?"
(Necháme děti odpovídat - lidé, kteří umírají osamoceni, lidé, kteří jsou pronásledováni, lidé, kteří umírají hlady..., pokud by zůstávali jen u trpících současnou pandemií, navedeme je k tomu, že ve světě jsou stále i další lidi, kteří trpí z jiných důvodů a nesmíme na ně zapomínat. Můžeme psát také konkrétní lidi z našeho okolí, kteří nějak trpí nebo nás samotné, pokud něco těžkého prožíváme.)
(Na vhodném místě rozmístíme buď fotky nebo kartičky s popisky různě trpících lidí. Některé máme připravené předem a ty, které děti jmenují navíc, dopíšeme během povídání na připravené karty.)
"Každý z vás si teď může vybrat, na koho byste chtěli obzvláště myslet. Vyberte si každý 2 obrázky (nebo 2 karty s popiskem) a vraťte se zpátky na své místo."
(Než si všichni vyberou, můžeme zpívat vhodnou píseň.)

"Ve 22. žalmu čteme, že také velký král David si připadal Bohem opuštěný a můžeme slyšet, jak se modlil a volal k Hospodinu."
(Přečteme první část - žalm 22, 1-12)
"V další části žalmu David popisuje, co prožívá, jak se cítí, proč si připadá opuštěný, co se mu děje. Je to vroucí modlitba, ve které David ukazuje, že všechno, co se mu děje, chce s důvěrou předkládat Hospodinu. Právě proto je za výčtem všeho trápení uvedena prosba "Nebuď mi vzdálen Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!"
"Budeme se teď společně modlit následující slova 22. žalmu a vždy po dvou verších vložíme prosbu "Nebuď mi vzdálen Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc." Jakmile dočteme slova žalmu (žalm 22, 13 - 19), budeme pokračovat a vytvoříme svůj žalm, svou modlitbu k Bohu, právě za trpící lidi, které jsme si vybrali. Budeme tedy vkládat prosby např. Lidé, kteří umírají hlady. Nebuď jim vzdálen Hospodine, jejich sílo, pospěš jim na pomoc. Lidé, kteří jsou bez domova. Nebuď jim vzdálen..."
(jakmile vyčerpáme všechny naše prosby, pokračujeme čtením žalmu až do konce - žalm 22, 21-32)

(Obrázky nebo karty s popisky můžeme nalepit na vhodné místo doma - okno, dveře a k nim napsat také parafrázovaná slova žalmu: Nebuď jim vzdálen Hospodine, jejich sílo, pospěš jim na pomoc. Celý týden nám to může připomínat, že se za ně máme modlit. Modlitbu zakončíme modlitbou Otče náš a písní.)

úterý 24. března 2020

5. neděle postní 29. 3. 2020

Pro ty z vás, kteří mají chuť prožít s dětmi večerní modlitbu čas od času trochu jinak a přiblížit jim nedělní čtení, nabízím drobné inspirace. Díky vaší fantazii a kreativnosti je můžete nechat vyrůst do nebývalých velikostí. Můžete je vzít, jak jsou, nebo je úplně ale úplně překopat, aby byly prostě vaše.
Aktivity jsou myšleny jako příprava na nadcházející neděli a jsou určeny pro různé věkové kategorie. Záleží jen na vás, jak je ve své rodině využijete. Můžete je v průběhu týdne zařadit postupně všechny nebo si vybrat tu, která je věkovému složení vašich dětí nejbližší. 
Aktivita pro děti 3- 7 let
Budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.
Jan 11, 1-45

Potřebujeme: Bible, modlitební svíce, zápalky a čajová svíčka pro každého

Popis aktivity:
Seznámíme děti s příběhem Lazara. Pro převyprávění příběhu si můžeme vybrat, co je nám blízké.
- přečíst z dětské Bible
- převyprávět vlastními slovy
- sehrát s nějakými panáčky, loutkami
- sehrát jako divadlo s dětmi (rozdělíme role, vyprávíme a děti hrají, divadlo vzniká za pochodu, řekneme dětem, co mají říct a ony to opakují - vyžaduje to alespoň pěti až šestičlennou rodinu :-)
Příběh:
V jedné vesnici, která se jmenovala Betánie žily sestry Marie a Marta a jejich bratra Lazara. Lazar byl velmi nemocný.
(Lazar leží a Marie a Marta se o něj starají. Mohou mu dávat pít, obklad na čelo, děti mohou samy vymýšlet, jak se o nemocného starat)
Marie a Marta chtěly vzkázat Ježíši (ideálně tatínek), že je Lazar vážně nemocný, aby přišel. Byl totiž jejich přítel. (Marie a Marta se starají o nemocného, přemýšlíme, jak mohli vzkázat Ježíši, že je Lazar nemocný, když byl Ježíš daleko od jejich města. Dojdeme k tomu, že poslali posla se vzkazem. Vybereme někoho, kdo musí najít tatínka a vyřídit mu, že je Lazar nemocný.)
Než však Ježíš přišel až do jejich města, Lazar již zemřel a jeho blízcí uložili jeho tělo do hrobu. (zabalíme Lazara do bílého prostěradla a uložíme do hrobu - můžeme udělat z matrací, polštářů, čehokoliv).
Když Ježíš přišel do Betánie Marta řekla: "Pane, kdybys tady byl, můj bratr by nezemřel. Ale já vím, že když Boha poprosíš, on ti dá všechno, co chceš."
Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane. Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
Odpověděla mu: "Ano, věřím.."
Potom přišla také Marie a také ona mu řekla: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel."
Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: "Kam jste ho položili?"
Odpověděli mu: "Pane, pojď se podívat! " (zavedou ho k hrobu)
Ježíš zaplakal a byl hluboce dojat a šel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.Ježíš řekl: "Odstraňte ten kámen!" (děti odvalí "kámen")
Sestra zemřelého Marta mu namítla: "Pane, leží už tam mrtvý čtvrtý den."
Ježíš jí odpověděl: "Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží."
Ježíš obrátil oči vzhůru a zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven! "
Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem.
Ježíš jim nařídil: "Rozvažte ho a nechte odejít!"
Mnoho z těch židů v něj uvěřilo.

Modlitba:
Zapálíme modlitební svíci.
"Stejně jako Marie a Marta, také my můžeme vyznat, že věříme v Pána Ježíše a potom bude konat zázraky také v našich životech."
Postupně zapalujeme čajové svíčky a rozdáváme každému z rodiny. U toho se ptáme:

"Věříš, že Ježíš dává věčný život?"
"Ano"
"Pak uvidíš slávu Boží."

Jakmile mají všichni zapálené svíce, pomodlíme se modlitbu Otče, náš, můžeme prosit, aby Ježíš dělal zázraky také v našich životech a můžeme zazpívat píseň.



Aktivita pro děti 8 - 10 let
Vdechnu vám svého ducha a ožijete.
Ez 37, 12-14
Potřebujeme: přírodniny, které jsou zdánlivě bez života (např. větičku s nezelenými pupeny, ořech, různá semínka, zavíčkovaného hlemýždě, vejce (s praktického hlediska ho uvařte, ale dětem to neříkejte :-) - dáme je do košíčku a přikryjeme šátkem, deku pro každého člena rodiny, hnědý nebo černý šátek nebo kus látky, modlitební svíce, zápalky, čajové svíčky pro každého, Bible.

Popis aktivity:
"Mám pro vás dnes v košíčku schované nějaké zajímavé předměty. Můžete si každý poslepu jeden nahmatat, a zkusit uhádnout, o jaký předmět se jedná a potom ho vytáhnout a položit před nás na stůl."

"Dokázal by někdo z vás přijít na to, co by mohly mít tyto předměty společného?"
(Jsou to přírodniny, jsou v tuto chvíli jakoby neživé - pokud to sami neřeknou, vyslovíme to my.)
"Tyto předměty jsou v tuto chvíli jakoby neživé, mrtvé. A co je mrtvé, to je potřeba pohřbít."
(přikryjeme předměty něčím hnědým nebo černým).

"Co by potřebovaly, aby se probudily k životu?"
(slunce, hlínu, vláhu, teplo)

"Ano, když budou mít dostatek světla a tepla, vláhu, živiny z půdy, probudí se k životu. Na větvičce vyraší zelené lístky, zrníčka vyklíčí a vyroste z nich obilí, šnek se probudí a vyleze ze své ulity, z vejce se vylíhne kuřátko, oříšek pukne a vyroste z něj strom..." (Když o jednotlivých předmětech mluvíme, vytahujeme je z pod šátku a pokládáme na něj.)

"Také my jsme někdy jako bez života. Jako bychom byli mrtví.
Najděte si každý nějaké své místo a sedněte si nebo si lehněte, jako byste byli bez života.
Uvolněte se, abych vám mohla kteroukoliv ruku nebo nohu zvednout a pustit a ona bezvládně spadne k zemi."
(Na každém to vyzkoušíme.)
"Ano, teď jste úplně bez života. Jako byste byli mrtví. Zemřela vaše radost a smích, vaše ústa jsou bez života a neumí říct žádné krásné slovo, vaše ruce leží bezvládně a neumí nikoho pohladit, vaše nohy neudělají ani krok, aby spěchaly za druhými, vaše hlava se neotočí za tím, kdo potřebuje pomoci.
Jste v tuto chvíli jakoby mrtví. A co je mrtvé, to je potřeba pohřbít."
(Přikryjeme je připravenými dekami. Lehce přes hlavu, aby jim to nebylo nepříjemné.
Do ticha zapálíme svíci tak, aby bylo slyšet škrtnutí zápalkou a potom vezmeme do rukou Bibli a čteme úryvek.)

"Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Toto praví Hospodin Bůh:
    "Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal"

(Přistupujeme postupně ke každému, sundáváme deku, kterou odložíme bokem. Podáme jim ruce, aby vstali a od hořící svíce jim zapalujeme čajovou svíčku, kterou jim dám do ruky. U toho opakujeme slova z Bible.)
"Vdechnu ti svého ducha a ožiješ."

Modlitba:
"Pane, kéž bychom byli více živí než mrtví. Vdechni nám svého ducha, abychom žili."
(Každý se může přidat se svou prosbou.)
"Pane, prosím, aby má ústa zítra říkala častěji příjemná slova než ta zlá."
"Pane, prosím, aby mé ruce zítra více hladily."
"Pane, prosím, aby mé nohy zítra došly vždycky k tomu, kdo potřebuje pomoct."



Aktivita pro děti 10 - 15 let
Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro.
Žalm 130
Potřebujeme: pro každého Bibli nebo nakopírovaný text žalmu 130, modlitební svíci nebo hromničku, bílá papírová srdíčka, psací potřeby, lepící plastelínu.

Popis aktivity:
(Na úvod si můžeme zazpívat nějakou píseň k Duchu Svatému.)
"Dnes si vyzkoušíme společné čtení a rozjímání nad textem z Bible. Písní jsme pozvali Ducha Svatého, aby nám dal poznat, co nám chce Hospodin skrze tyto verše sdělit. Vybral(a) jsme si pro vás žalm 130, který se bude číst tuto neděli při mši svaté."

"Nejprve si přečteme žalm pomalu společně a potom si jej budeme číst každý sám v duchu, klidně několikrát po sobě a když vás zaujme nějaké slovo nebo věta, můžete ji vyslovit nahlas. Vůbec nevadí, když se některé z nich budou opakovat."
(Podle zvážení necháme dostatečný čas, aby si každý mohl v klidu text žalmu projít.)

"Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby." (žalm 130, 2)

"Víc než kdy jindy teď k Bohu voláme a předkládáme mu své prosby za ukončení epidemie ve světě, za sílu a zdraví pro všechny zdravotníky, za vědomí Boží blízkosti pro ty, kteří umírají často daleko od svých blízkých..."

" Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru." (žalm 130,6)

"Máme pro vás výzvu. Pokud chcete, můžeme zítra společně vstát ještě před rozedněním a spolu s příchodem jitra, nového dne, předložit Bohu prosby za všechny potřebné. Nemůžeme jim pomoct fyzicky, ale můžeme všechno, co budou dělat a prožívat, už na počátku dne svěřit do Božích rukou. Můžeme jim darovat tuto malou oběť lásky, když si odepřeme trochu spánku."
(Společné rozjímání můžeme zakončit písní.)

Modlitba za svítání:
Ranní modlitbu můžeme uskutečnit venku, u východního okna v bytě nebo domě, kdekoliv...
Zapálíme si svíci (můžeme hromničku) a na úvod přečteme Žalm 130,
další průběh je zcela na vás, jak je vám to blízké.
- můžeme zpívat
- prosit
- můžeme na malé lístečky napsat, za koho všeho prosíme (lékaře, nemocné, umírající...) a ty lístečky nalepit na východní okno, můžeme je tam celý týden nechat a když půjdeme kolem, vždy si ve střelné modlitbě na tyto potřebné vzpomeneme. Tohle okno může být prvním místem, kam další dny po probuzení půjdeme, abychom za tyto lidi prosili.
- pomodlit se Růženec nebo jeho desátek, Korunku k Božímu milosrdenství
- modlitbu Páně

Po modlitbě se můžeme vrátit zpátky do postelí nebo se společně nasnídat, co je komu milé.


neděle 22. března 2020

4. neděle postní - 22. 3. 2020

Máte chuť prožít s dětmi čas od času večerní modlitbu trochu jinak?
Chcete dětem přiblížit nedělní čtení?

Nabízíme vám drobné inspirace, 
které můžete díky své fantazii a kreativnosti nechat vyrůst do nebývalých velikostí.
Můžete je vzít, jak jsou nebo je úplně ale úplně překopat, aby byly prostě vaše.


Aktivita pro děti 3-7 let
Uzdravení slepého
(Jan 9, 1-41)

Doma, na pro děti nezvyklém místě, tajně zapálíme svíčky, můžeme umístit kříž, Bibli a jakkoliv místo hezky vyzdobit.
"Pojďme společně přijít na co nejvíce věcí, k čemu máme oči, co jimi můžeme vidět.
Umíte si představit, že někdo vůbec nic nevidí, že je nevidomý?"
"Vyzkoušíme si to."
Zavážeme dětem oči a zavedeme je na připravené tajné místo. Můžeme je schválně provést celým domem nebo bytem, abychom je zmátli. Děti hádají, kam jsme je zavedli. Můžeme jim dát ohmatat nějakou věc a oni hádají, co to je.
Rozvážeme jim oči a necháme je rozhlédnout se kolem sebe, mohou říkat, co vidí, co jsme tady nachystali.
" Jaké to pro vás bylo jít poslepu a jaké to bylo zase vidět?"
Vezmeme Bibli a vlastními slovy převyprávíme příběh o uzdravení slepého. Vybereme jen popis toho, jak ho Ježíš uzdravil a také to, že uzdravený člověk uvěřil, že Ježíš je Boží Syn.
"Ježíš mu daroval život ve světle a chce ho darovat každému z nás. Někdy se totiž chováme, jako bychom byli slepí, přestože máme oči zdravé."
"Pojďme společně přemýšlet nad tím, kdy se chováme, jako bychom byli slepí 
nebo naopak, kdy se naše oči dívají na věci, na které by se dívat neměly."
(když nechci vidět, že někdo druhý potřebuje pomoc, když se dívám příliš dlouho na pohádky,
když nechci vidět, že je někdo smutný...)

V modlitbě prosíme, aby Ježíš naše oči uzdravil.



Aktivita pro děti 7-10 let
I když půjdu roklí šeré smrti
(Žalm 23)

Na tajném místě v domě nebo bytě zapálíme svíčku a k ní položíme text Žalmu 23 rozstříhaného na tolik kousků, kolik je členů rodiny. 
Aktivitu zahájíme nejlépe za tmy, která nám pomůže k navození atmosféry.
"Dneska budeme chvíli ve tmě. Máte rádi tmu? Proč?"
"Co si představíte nebo co vás napadne, když se řekne ROKLE ŠERÉ SMRTI?"
(strach, nebezpečí, temný les, tma)
"Chtěli byste se do takovéto rokle vydat?"
"Máte někde nějaká místa, kterých se bojíte nebo kam chodíte hodně neradi, kde je vám to nepříjemné?"
(sklep, půda, sami do pokojíčku, k zubaři, do školy...)

"Takovou "roklí šeré smrti" mohou být místa, kterých se bojíme,
ale mohou to být i nepříjemné situace, které prožíváme.
Často  si nemůžeme vybrat, jestli budou nebo nebudou,
zkrátka jsou a my je musíme zvládnout.
Může to být písemka, na kterou jsme se zapomněli nebo nestihli připravit,
nemoc, která přišla v nevhodnou dobu,
nedorozumění s kamarádem, kterému se mám omluvit."
(děti mohou doplňovat)

"I pro tyto chvíle ale existuje něco, co by nám mohlo pomoct je zvládnout. U nás v domě (bytě) jsme vám schovali zprávu, ve které se píše, co nám pomůže projít takovou roklí šeré smrti. Musíte tu zprávu ale najít a najdete ji někde v našem domě (bytě). Půjdete každý sám, po tmě a budete hledat hořící svíci a u ní v ošatce rozstříhanou zprávu. Každý vezmete jeden kousek zprávy a vrátíte se zpátky."

Když se všichni vrátí, poskládáme zprávu a přečteme si z ní Žalm 23.
(můžeme použít baterku)

"Co nám tedy může pomoct procházet našim roklemi?"
(spolehnutí se na Boha, modlitba, mít u sebe věci, 
které mi Boží blízkost připomenou - křížek, růženec, přátelé, rodina...)

"Každý si na lísteček napište, co je pro vás tou roklí šeré smrti,
čeho se bojíte, co těžkého prožíváte, co je vám nepříjemné."
(pokud je velká tma, posvítíme si baterkou)

"Protože procházet roklemi nám pomáhají také lidé, které nám Bůh posílá do cesty,
vypravíme se na druhou cestu tmou společně. Poneseme s sebou na lístečcích všechny naše těžkosti a obavy a poneseme také tuhle svíci (může být hromnička), kterou na konci cesty zapálíme."

Vydáme se znovu na stejné místo, kde hoří zapálená svíce. Můžeme se cestou držet za ruce.

Zapálíme hromničku nebo jinou svíci a každý může do slov žalmu dosadit svoji obavu nebo těžkost z lístečku.

Např.:
"I když musím jít brzy k zubaři, nebudu se bát ničeho zlého. Vždyť se mnou jsi ty."
"I když teď musím být doma a nemůžu za kamarády, nebudu se bát a zvládnu to. Vždyť ty jsi se mnou."

Jakmile se všichni vystřídají vydáme se společně na cestu zpět a neseme zapálenou svíci.
Na závěr si můžeme zazpívat píseň (např. Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám) a pozvat Boha do všech našich starostí.
Obzvláště v této době pandemie můžeme hromničku zapalovat třeba při večerní modlitbě a můžeme se vracet k úryvkům z tohoto žalmu. 







úterý 7. ledna 2020

Přejeme vám dlouho trvající Vánoce

Milí kamarádi našeho blogu.
Přejeme vám nový rok plný radosti, lásky a pokoje.
Přikládáme také naše Vánoční přání,
které s oblibou rozdáváme ještě celý leden,
protože si myslíme, že Vánoce nejsou záležitostí pár dnů kolem 24. prosince,
ale těmito dny teprve začínají a budou trvat tak dlouho, dokud jim to dovolíme.


Letos jsme opět kreslili společný Betlém,
který jsme potom rozstříhali a přiložili k přáníčkům.
Chceme se tak dělit o Vánoční poselství a o radost z narození Spasitele.


Kéž nikdy nezapomínáme na to, že v Betlémě je místo pro každého.
Kéž už se nikdy divně netváříme, kdo že to tady s námi taky je?
Kéž nám žádné místo na světě nepřipadá nevhodné pro to,
aby do něj mohl přijít Ježíš.
Kéž nám žádný člověk na světě nepřipadá nevhodný pro to,
aby se právě pro něj Ježíš narodil.

Narodil se v chlévě a přijal dary od pohanů.
Co víc by ještě měl Bůh udělat, abychom pochopili,
že opravdu jediné, na čem mu záleží,
JSOU NAŠE SRDCE
a že On je jediný, kdo do nich opravdu vidí.

úterý 3. prosince 2019

Mami, kde je adventní věnec?

Někdy je dobré zapomenout.


Mami, kde je adventní věnec?
Volá trochu vyděšený Jáchym a běží za mnou nahoru na půdu do ložnice.
Je první adventní neděle ráno a já sotva vylézám z postele.
Chvíli nechápu.
Jak, kde je? 
Vždyť leží dole na poličce, všichni o něm víme.
Pak mi to dochází.

Vždycky večer před první nedělí adventní, 
když už děti spaly,
vytáhla jsem náš vánoční ubrus,
dala ho na malý stolek do světnice
a na něj postavila adventní věnec,
aby se děti ráno probudily do ADVENTU.

Dělala jsem to tak každý rok,
ale za těch 13 let už jsem tomu nepřikládala nijak velkou váhu.
A možná i proto se stalo, že jsem na to letos úplně zapomněla.
Jáchym to zažil sedmkrát
a když to po osmé nebylo, 
bál se, že je něco špatně.

Někdy je dobré zapomenout,
abychom si uvědomili...
důležitost věcí,
důležitost maličkostí,
důležitost rituálů.

Rychle jsem běžela dolů, vytáhla ubrus,
položila věnec.
ADVENT JE TADY.
A je krásnější, než kdy jindy.
Je krásnější,
protože jsme zjistili,
že kdyby nebyl,
něco by nám chybělo.

čtvrtek 21. listopadu 2019

Restaurant day

Máme za sebou první třídní schůzky.
V jeden den všechny čtyři děti na třech školách.
:-)
A závěr?
Jsme moc vděční, že 3 z našich dětí mohou navštěvovat Montessori třídy
a jsme vděční, že náš nejstarší Jonáš je natolik nad věcí, 
že může klidně navštěvovat běžnou školu.
A že tam mají florbal a roboty
a taky spoustu fajn učitelů, kteří dělají rádi svou práci.
:-)

Jáchymkova třída se rozhodla, že si chtějí vydělat na králíčka,
kterého by chtěli chovat ve třídě.
Proto se rozhodli, že se zúčastní tradiční skvělé akce zvané
RESTAURANT DAY
(kde můžete v parku prodávat vlastnoručně připravené pokrmy)
a tím získají peníze.

Nakonec sice králíka dostali od známých zdarma,
ale rozjetý vlak příprav na Restaurant day už se nedal zastavit.
A tak se peklo a vařilo, doma i ve škole,
děti se učily prodávat a v sobotu 16.11. jsme se všichni sešli v Jeseníku v parčíku.

A jak to tam vypadalo se můžete podívat na krásné video,
za které děkujeme Honzovi Štindlovi.
Velké díky samozřejmě patří také Honzovi a Kristýnce Hanulíkovým
a Marušce Dorničákové.







čtvrtek 31. října 2019

Památka všech zemřelých a Slavnost všech svatých



Nejdřív měsíc nic a pak dva články najednou :-)
Doufám, že si obou všimnete :-)

Říkala jsem si, že zde dám odkaz na článek, 
který jsme kdysi vytvořili pro časopis Duha ke slavení památky všech zemřelých. 
Je už staršího data, ale to nevadí.
Určitě jsem už o tom dříve psala, ale abyste nemuseli hledat příliš v archivu.


A ještě jedna inspirace z loňského roku.
Naši kamarádi vymysleli úžasnou akci pro školy a pro veřejnost právě v dušičkovém týdnu.
Děti si tam mohou vyrobit ozdobu na hrob, svíčku, shlédnout divadlo s tématem smrti,
zahrát hru o životních hodnotách a také vyrobit svůj rodokmen.
Myslím, že je to hezká příležitost povídat si o naší rodině,
o těch, kteří žijí, ale také o těch, kteří nás už opustili.


Ke Slavnosti všech svatých teď jen inspirace na velmi pěknou knihu o svatých vhodnou pro děti.

Výsledek obrázku pro velká kniha o svatých

Mějte krásné dušičkové dny.

Inspirace odjinud

Jsem moc ráda, že se našel někdo, 
kdo zareagoval na výzvu podělit se o způsob organizace času dětí.
Díky moc Lence Suchomelové, která mi poslala fotky od nich.
Poslala mi je už dávno, ale teprve dnes jsem se k tomu dostala.
To je tak, když člověku ubude práce :-).

Mají čtyři děti, žijí v rodinném domku a máme je moc rádi.
Dařilo se nám navštěvovat se dvakrát za rok,
teď už se to zúžilo na jednoroční návštěvu, ale o to více se na sebe těšíme a nasáváme, 
co kdo vymyslel, jak to komu doma funguje.
Vždycky je to víkend plný inspirace a nápadů.
Myslím že vzájemný.
Pro nás tedy rozhodně.

Tak a teď už slíbené foto:


Tohle je plachta s úkoly na každý den (na suché zipy), kterou má každé dítě svou.
Splněné úkoly si odlepují.


Rovněž úkoly  na každý den.
Tohle je fotková varianta pro nejmladšího Benjamína.


Podrobné úkoly v koupelně.
Co mám splněno, tam si připnu kolíček své barvy.


Tohle se mi líbí nejvíc :-).
Parkoviště pro kolíčky.


Týdenní plán.
Vyšrafovaná políčka znamenají čas, 
kdy mají děti dělat úkoly a nebo odpočívat.


Leni, moc díky za inspiraci.
A vy ostatní, nafoťte, jak to máte u vás doma a pošlete.

úterý 1. října 2019

A všecko je jinak

Milí čtenáři našeho rodinného blogu,
rádi bychom vás nechali nakouknout do změn, 
které se u nás udály letošní září.

Byly plánované, ale zatím jsme o nich nepsali.

Rozhodli jsme se totiž opustit domácí vzdělávání.

Nejprve to vypadalo jako rozhodnutí dětí,
které chtěly za svými kamarády do Montessori školy ve Vápenné.
Postupně nám tam totiž odešla většina z naší velké skupiny
domácích školáků.

Když mi to děti poprvé řekly, bylo mi to vlastně líto,
protože jsem měla pocit, že potěch 7 letech
jsem konečně trochu přišla na to, jak na to :-).
Nechala jsem tomu volný průběh
a přemýšlela jsem, co bych vlastně dělala,
kdyby to opravdu nastalo.

A jak jsem tak nad tím vším přemýšlela,
tu mi z mlhy začaly vystupovat dost jasné obrazy.
Poprvé jsem si uvědomila svou velkou únavu.
Zároveň jsem zjistila, jak moc je pro mě učení důležité
a jak mi vlastně bude chybět.
Více než kdy předtím jsem viděla nejmladšího Damiánka,
který se v tom našem systému domácího vzdělávání dost ztrácel
a evidentně potřeboval více mé pozornosti a péče, ale také důslednosti.

A tak se to nakonec všechno otočilo.
Ve chvíli, kdy už děti zas až tak netoužily opustit domácí vzdělávání,
byli jsme to my s Filipem, kdo jsme vlastně oznámili,
že to tak bude.

Děti to musely nějakou dobu zpracovávat,
ale nakonec to všechny přijaly.

Mám teď tedy před sebou 1-2 roky většího prostoru a času pro sebe,
za což jsem nesmírně vděčná především Filipovi,
že je ochotný dále sám táhnout finanční zajištění celé rodiny.
Damián má pro sebe svoji maminku a snažíme si užít to,
na co nebyl čas.
No a protože jsem zjistila, že práce učitele je něco,
co k životu potřebuji,
začala jsem si plnit svůj sen
a studuji v Praze dvouletý kurz Montessori pedagogiky.

Děti nastoupily do dvou Montessori škol, které na Jesenicku máme.
Tobiáš a Ráchel do té vzdálenější,
kde už otevřeli i druhý stupeň.


Jáchym do nové v Jeseníku,
kde mají zatím jen jednu třídu pro prvňáčky a druháčky
a kde snad časem začnu učit také já.





Domácí vzdělávání považuji za nádherné období našeho rodinného života.
Naším hlavním cílem bylo,
aby děti mohly zůstat jako sourozenci co nejdéle pohromadě.
A to se nám splnilo.
Jsem ráda, že Ti mladší mohli vyrůstat s těmi staršími
a naopak.

Myslím si, že ve vztahové rovině je to mnohému naučilo,
protože to samozřejmě nebylo vždycky jednoduché.
Samozřejmě, že jejich vztahy nejsou ideální a dokonalé,
ale jsou smečka, která patří k sobě.



Myslím si, že vzhledem k většímu počtu dětí,
už kvalita výuky nebyla taková,
jak bych si představovala.
Skončili jsme u učebnic a pracovních sešitů,
protože připravovat pomůcky a interaktivní cvičení
pro většinou tři děti v domácí škole, do toho domácnost
a péče o další děti, to jsem nezvládala.

Ale ta svoboda a volnost bylo něco,
kvůli čemu nám to stálo všecko za to.

Výbornou věcí byla skupinka domácích školáků.
Díky setkávání jednou za týden získala domácí výuka rozměr,
který se stal pro děti i nás nepostradatelným.
Vymysleli jsme si vždycky celoroční téma
a střídali se v jeho realizaci.
Bylo to náročné,
protože jsme si vždycky vymysleli něco složitého :-)
ale stálo nám to za to, protože nadšení dětí bylo vždy veliké.


Myslím si, že domácí škola není cesta úplně pro každého,
ale ten, kdo se pro ni nadchne a vydá se na ní,
určitě odejde obohacený o nádhernou a cennou životní zkušenost.
Jako my.










středa 28. srpna 2019

Zahrada baby friendly

Naše zahrada je rozhodně
BABY FRIENDLY,
ale pozor je potřeba si vyjasnit,
co přesně to znamená.

Pro mě je to zahrada,
která dává dětem obrovskou svobodu
a možnost se rozvíjet, zocelovat,
tvořit a přetvářet,
hrát si
...

Tohle jsem si vždycky pro své děti přála
a doufám, že se nám to alespoň trochu daří.

Baby friendly ale rozhodně neznamená
sterilní zahradu splňující normy Evropské unie :-)
a jiných státních institucí,
které zapomněly,
že děti prostě potřebují všechno zkoušet, zkoumat,
potřebují přiměřenou dávku dobrodružství a nebezpečí
a hlavně si chtějí posouvat své limity.

Protože inspirace není nikdy dost,
přikládám pár fotek.


Letní klouzačka v našem stylu :-).

Po osvěžující koupeli máme výborné opalovací zařízení.


Stačí vylézt po boční stěně dřevníku,
kterou Filip záměrně vytvořil jako žebřík,
na střechu naší šopy...


... a tam se prostě příjemně zahřát.


Milujeme jídlo venku.


Maminko, můžu si rozdělat oheň?
Náš sedmiletý Jáchym miluje rozdělávání ohně.
Učí se to odmala, takže teď už nemáme problém
mu tento úkol s klidem svěřit.
Touha rozdělat oheň.
Archetyp, který máme v sobě každý.




Prostor pro relaxaci i řádění.
Velké stromy jako vzácný dar naší zahrady.


Po dlouhé době konečně místo pro pracovní ponk
a zároveň přehledně uložené nářadí.
Jonáš opatřil každé nářadí kartičkou i obrázkem,
aby bylo jasné, kam co patří.


Něco vyrábět děti prostě baví,
takhle je nářadí hezky po ruce a zároveň každý ví,
kam co patří.




Damián dostal letos ke svým čtvrtým narozeninám
svou malou sekerku.
Je šťastný a každý večer nachystá své dvě třísky na podpal do kamen.
Trvá mu to poměrně dlouho, než z desky odštípne tyto dva kousky dřeva,
ale je to pro něj výzva, která ho láká.



I na zahradní nářadí se dostalo.
Každou chvilku je potřeba někde něco vykopat, zahrabat.
Takhle každý ví, kam nářadí vrátit.



Jáchym našel v šopě starou poznávací značku
a tak s ní ozdobil dveře :-).


V zadní části zahrady byla už od začátku poměrně velká plocha
divoce zarostlá malinami.
Děti si mezi nimi udělaly chodbičky a hrály si tam s hlínou.
Začali jsme tomu říkat maliniště a hliniště.
Letos jsme hliniště zkultivovali a Filip z palet vytvořil 
venkovní kuchyň.
Vaří se tady z hlíny, písku, trávy, listí, kamínků a větviček.


Posezení uvnitř malinové divočiny, 
kde si můžete na svých dobrotách pochutnat.


Sehnali jsme netkanou textilii a levnější mulčovací kůru 
a ta se nám moc osvědčila
pro vysypání hrací plochy,
protože jinak vše velmi rychle zarůstá kopřivami.


Naprosto spontánně si děti hned za kuchyní vytvořily školu.
Postupně jsme jí taky opatřili mulčí
a teď slouží někdy jako škola a někdy jako kavárna.


Obrovským pokladem naší zahrady jsou veliké vzrostlé stromy.
Filipovi se podařilo zrealizovat velký sen nás všech
a tak máme úžasnou lanovku.





Původně to měl být domeček na stromě.
Ukázalo se ale, že rampa, na kterou se dá všemožně vylézt
a ze které se dá skákat je mnohem lákavější.


Kdo by si nepřál mít na zahradě opravdické auto na hraní.
A tak jsme naši Toyotu neodvezli do šrotu.
Kdybyste jen tušili, kam všude už dojela v dětské fantazii
a kolik dobrodružství v ní děti zažily.



Taky jste vždycky milovali dobrodružné příběhy,
ve kterých hlavní hrdinové utíkají před svými protivníky,
přeskakují ze střechy na střechu
a přebíhají po úzkých lávkách nad propastmi?
U nás jsou takové honičky a bitvy na denním pořádku.

Vyskočit na střechu Toyoty,
přeběhnout po dlouhém žebříku na střechu dřevníku,
tam chvíli bojovat s nepřítelem
a nakonec se zachránit skokem do hromady trávy a hnoje :-)

Přeji vám, ať i vaše zahrady jsou pro děti zdrojem
inspirace

dobrodružství
a
zdravého nebezpečí.





neděle 11. srpna 2019

Brigády

V komentářích ke článku Pracuji do výše svého věku jsem psala, že děti za plnění jejich prací doma nijak neodměňujeme. To stále platí, ale přesto jsme udělali letošní prázdniny malou změnu.

Děti nám opravdu dost pomáhají s úklidem společných prostor doma, perou si své prádlo, uklízejí své pokoje. To je všechno moc fajn, ale co jsme stále dost výrazně nestíhali, byla naše zahrada. Vysoká tráva, popadané ovoce, keře zarostlé kopřivami, neuložené dřevo. Cítili jsme, že přidat ještě další povinnosti navíc by už bylo moc. Říkali jsme si, že děti v paneláku taky pouze pečují o byt. Nechtěli jsme, aby život na vesnici, už tak trochu složitější dojížděním do města, měl ještě další vadu na kráse v podobě ještě více práce a povinností. 
A tak jsme to prostě zkusili a nabídli dětem práci na zahradě jako brigádu. Zkrátka placenou práci.
Přiznám se, že jsem musela hodně překročit své dosavadní přesvědčení, ale zatím si to nemůžeme vynachválit.

Platíme jim za hodinu a u sběru ovoce za kilo. Náročnější nebo méně oblíbené práce mají vyšší hodnotu, jednodušší práce jsou méně placené. Ráno se objeví nabídka brigád na naší informační tabuli. 



Každý k tomu přistupuje podle své povahy, je krásné to pozorovat. Někdo maká, aby si na něco vydělal a někdo se tváří, že ty peníze vlastně nepotřebuje a čeká na nějakou jednoduchou práci, která mu bude stát za to :-). Každopádně byli všichni překvapeni, jak těžké je vydržet třeba jen hodinu v kuse pracovat. A představa, že by jako správní brigádníci měli pracovat ještě dalších sedm, tak to už vůbec ne. Od té doby si už nikdo nestěžuje, jako dřív, že je to nespravedlivé, že se může na brigády chodit až někdy v patnácti nebo dokonce až později. 

Máme zatím dojem, že pro děti je to zkušenost spíše pozitivní a pro život hodnotná, budeme to dále sledovat. Každopádně pochopili, že vydělat si hodně peněz by stálo hodně námahy a určitě více pochopili jejich hodnotu.

A výrazné pozitivum, naše zahrada začíná vypadat udržovaněji. Z toho máme radost všichni.

Teď, co mají děti přece jen více svých peněz, vnímám, že bude potřeba dát jim nějaké nástroje pro správné hospodaření s nimi. Momentálně to hledám, tak později napíšu, na co jsem přišla :-).