Rodinný ples

Taneční večírek pro rodinu a přátele

Skvělá akce. Jsem rád, že jsme po letech zase byli. Velký obdiv Petrovi a jeho blízkým za organizaci. Zajistí taneční orchestr, točenou kofolu, taneční sál, pozve širokou rodinu a přátele... Občerstvení probíhá jako na všech našich akcích - každý něco přinese a nakonec toho ještě spousta zbude :-)

Příprava jednohubek - týmová spolupráce :-)

Blogerky si fotí snídaně případně dietní pokrmy, 

tak i sem musíme přidat nějakou tu fotku s jídlem, že?

Rodinné foto... Ti pánové vzadu, to je orchestr :-) Ten chlapeček před Ráchelkou není náš, to je Ondrův Beník :-) Nebyl čas ptát se, kdo je kdo, rozkaz zněl jasně. 

Jo a Pepa nemá zlatou náušnici, to je nějaký pozoun, či co :-) 

O báječné atmosféře nejlépe vypoví krátké video:

Týden (téměř) bez dětí

Týden (téměř) bez dětí

Mít děti a i přesto zůstat normální... Nadlidský úkol :-) Poslali jsme čtyři nejmladší děti na týden k babičce a dědovi, aby se mohla Barunka s Jonášem připravovat na přijímačky na nižší gympl. To ticho doma! Toho volného času! Toho životního elánu! Jsme v rodičovské fázi "Žádné zprávy, dobré zprávy", takže jsme spíše my očekávali telefonát, než že bychom se sami nadměrnou aktivitou dětem připomínali :-) Pravdou však je, že koncem týdne tam už nějaké to těšeníčko i bylo :-)

Obdiv babičkám a dědům... Respekt! I na nich zanechává péče o naše děti své následky. 

Takže při obědě Danuška automaticky přivázala bryndáček tomu, kdo zrovna seděl u stolu :-)

Chtělo by to nějakou psychologickou studii na téma: Co se děje dítěti v hlavě poté, co opět uvidí maminku. Po zcela skvělém týdnu, kdy Damián "ani nezaplakal a usínal úplně v klidu" přišla tradiční noc s maminkou - řev, buzení se, řev a znovu řev :-) "Já nevím, ale s námi je takový hodný, tohle vůbec nedělá." :-)

Užili jsme si i společné bruslení na rybníce. Damián kouloval maminku a kluci hráli na hoňku. Nestíhal jsem :-) Ondra mi půjčil své o tři čísla větší brusle, které jsem vycpal dvojnásobnou vrstvou tlustých ponožek. Vypadá to dost punkově, ale měl jsem aspoň vnitřní jistotu, že po proboření ledu se zachráním - vždyť mám lodě už na sobě :-)

Na sněhu

Na sněhu

Konečně napadl sníh. Ale je ho málo. Všechno popadalo na druhé straně hor a tady je vše spíš jen tak pocukrované. Proto jsme čekali na posily, abychom mohli začít tvořit něco veeelkého :-) O víkendu přijela Barunčina sestřenice Hanka s rodinou a to byl ten pravý impuls! Takže jsme hned v sobotu ráno vzali lopaty a vyrazili ven...

Jak dopravit sníh z pole na hromadu? Koulením! Dominik je geniální...

Zimní romantika...

Tobík vytvořil trůny. Až dnes jsem pochopil, že není trůn, jako trůn. Ve videu (níže), totiž Ráchelka sedí na levém trůnu poněkud dlouho. Na což Jonáš poznamenal: "Nevím, proč je Ráchel pořád na té latríně." Ano, i Tobiáš je geniální - myslel na pohodlíčko pro krále se vším všudy... Během doby, kdy jsme s Jonym hloubili iglú a ostatní si hráli okolo, ukoulel Tobík ještě sněhuláka:

Jsem Olaf...

...a mám rád vřelá objetí :-)

O atmosféře, která v naší eskymácké vesnici vládla, se nejlépe přesvědčíte v krátkém videu:

My tři králové...

My tři králové...

V sobotu bylo kolem minus 16 stupňů. Ideální čas na koledování :-) Děti byly statečné... A zmrzlé :-) Vítr odfoukl Jonymu korunu do potůčku, takže odpoledne na černého vzadu zbyl jen turban, ale stylovka :-)