Od té doby, co máme nové postelo-gauče v obýváku, tak nic neděláme, jen se válíme :-) Od posledního článku jsme tím pádem zvládli pouze okresní kolo kytarové soutěže, přípravu snoubenců, zubaře, oslavu Tobiáškových narozenin s bezmála 15 dětmi, připravit víkend pro pečovatele Manželských setkání a jedny křtiny ve Zlíně :-)
Bráchovi a Arielce se narodila krásná holčička - Lilianka. Odskočili jsme si tedy napříč Moravou ze severu na jih až do Zlína na její křest. Jsem z toho válení na gauči nějaký unavený, nemám vůbec sílu na psaní článku - Kdo v noci tvrdě spal, má přes den právo na trochu odpočinku. - takže dnešní příspěvek budou jen dvě fotky s komentářem a krátké video...
Člověk se ani nenaděje a je osminásobný děda/babička.
Obřady proběhly platně a za dozoru státního notáře :-)
(Natanael)
Na hostině byly k mání řízečky, indiánky, koláčky, kofola a... mrkvička!
Sedím na posteli, ze které jsme udělali pohovku. Dívám se do plamenů v kamnech a místností se ozývá jen hrčení šicího stroje. To Barunka dodělává poslední detaily. Dnes jsem pochopil "pravý" význam slova světnice. Je to ze dvou částí - svět a nic. Jako by venkovní svět přestal existovat a byla jen tato místnost...
Mazlíme se s ní už několik dní a jak ji sama Barča označila:
"Je to takový wormovský kýč."
Měli jsme jen dvoumístnou starou pohovku od bráchy. Nedalo se na ní už ani sedět, ani relaxovat. Natož koukat v sedmi lidech do kamen nebo notebooku. Asi rok jsme snili o novém gauči. Koukali se na stránky IKEA, dumali, měřili a představovali si. Pak jsme přišli do obchodu a co? Barunka se mi zamilovala! Ano, skandál, po tolika letech! Takže jsme místo s gaučem odjížděli se dvěma postelemi... Uf, jak tohle dopadne? Naštěstí jsme odjížděli opět jen my dva. Lásku jsme nechali ukrytou v plochém balení, aby cestou nezlobila :-)
Doma nastalo velké rozbalování a montování. To je takové montessori hraní pro tatínky s dětmi, aha? Šroubečky, kličky, dřívečka... Když bylo vše sestaveno, nastal čas důstojně se rozloučit se starým gaučem. Jako věčný koloběh atomů v přírodě... Jako nejtěžší puzzle na světě... Je stále s námi, avšak v jiné podobě - rozstříhán do polštářů. A tak staré končí a nové povstává, avšak táž podstata zůstává. Jak filozofické, že?
Když dáte do pokoje nové věci, vždy vystoupí ty staré... Takže jsem si musel pohrát s obouchaným a odřeným stolem, který nás už mnoho let věrně provází. Dostal nový facelift pomocí pásové brusky a myslím, že jeho noví ve Švédsku designovaní a v Polsku vyrobení nábytkoví kolegové se mají co učit :-)
Velcí kluci byli na jarních prázdninách u babičky s dědou a právě se vrátili. Nastal čas na první zatěžkávací zkoušku. Stroje ještě hučí a švadleny usilovně bojují se spodní nití, a přesto již polštáře létají vzduchem... V klipu níže hraje CD Tvrdohlavý pes, které natočil Tomáš Velzel, skvělý to borec :-) Napište mu, určitě ještě nějaké má...
Obývací prostor sestaven, zatěžkán a dozdoben. Chlapi, vím, co chcete říct... Ano, je to na hraně kýče... Ale která holka by si nepřála takový obýváček? :-) Jako celek to funguje, je tu taaak příjemně. Musím konstatovat, že Barunka má smysl pro krásu. Ostatně - pamatuji si, že už tenkrát, když mě poznala, ho měla :-)
Kdo ví, kdy se k nám dostanete na návštěvu... Takže virtuální prohlídka začíná! (Hudba v klipu: www.bensound.com - skladba: Acoustic Breeze)
