Škola, kam se děti těší.

Dlouho jsem nepsala,

máme teď opravdu výživné 3 týdny,

tak nevím, jak často se mi podaří něčím přispět,

ale třeba alespoň krátce jako teď.

Zítra nás čeká pololetní přezkoušení.

Den, na který se děti velmi těší,

protože můžou někomu ukázat všecko,

co se naučily.

Jsem za to tak vděčná.

Všechno je připraveno a ráno můžeme vyrazit.

Jediný, kdo je trochu nervózní, je náš Jáchymek,

ten totiž jde na své první přezkoušení,

tak si ještě není úplně jistý a neví, co ho čeká.

Ostatní už ví, že je to vlastně velmi příjemný čas s lidmi,

které opravdu zajímá, co všechno jste udělali

a kteří nad vším tak krásně žasnou.

A tak by to mělo být.

B.

Bible vypráví o Ježíši

Na Silvestra jsme byli u přátel,

kteří nám ukázali nádhernou dětskou Bibli.

Nepatří tedy mezi nejlevnější knihy,

ale protože jsme se do ní úplně zamilovali,

dopřáli jsme si mít ji v naší knihovně.

Kromě nádherných ilustrací nás přímo chytl za srdce způsob,

jakým jsou napsány příběhy Starého zákona.

Jsou totiž v duchu slov

"Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky.

Nepřišel jsem jej zrušit, ale naplnit."

Autor nádherným a často obrazným jazykem, popisuje,

jakým způsobem Starý zákon dochází naplnění v Ježíši Kristu.

Takovéto propojení jsem ještě v žádné dětské knize neviděla.

Čteme ji všichni opravdu velmi rádi.

Najednou nám to všecko dává tak nějak smysl.

Ten přísný, spravedlivý a trestající Bůh Starého zákona

je najednou velmi milující a skutečně plný lásky.

Když budete mít někdy možnost prolistovat ji v knihkupectví,

udělejte to.

B.

Tříkrálová soutěž

Není to tak dávno, když jsme psali o fotkách, 

které jsme nafotili do Tříkrálové soutěže.

Všechny se nám tak líbily,

že jsme měli dilema, kterou vybrat.

A tak jsme nakonec využili fotopříběh z našeho blogu přímo do soutěže.

Filip zasedl k počítači a takhle to dopadlo:

Pokud byste nám chtěli dát svůj hlas,

lajkujte naši fotku tady na fejsbůku.

B.

Mít vše hotovo 1

Slíbila jsem report o knize 

MÍT VŠE HOTOVO

autora Davida Allena.

Pro začátek bych vám chtěla napsat pár myšlenek z úvodu knihy.

Zdůvodňuje tam pocity, které tak často mám a myslím, že nejsem jediná.

Hlava k prasknutí, kdy máte pocit, že ještě jedna informace, 

jeden jediný podnět a rozletíte se na milion kousků.

Mám se vlastně dobře, ale hrozně rychle.

Jsem vlastně šťastná, ale nestíhám si to uvědomovat.

A důvod podle Allena?

"..získali jsme vyšší kvalitu života, ale zároveň i vyšší úroveň stresu.

Nabíráme si více úkolů, než kolik dokážeme rozumně unést.

Jako bychom měli příliš velké oči.

Přetékající nabídka možností a příležitostí vytváří tlak na neustálé

rozhodování a volby.

A většina z nás je tím do jisté míry frustrovaná a netuší,

jak situaci zlepšit."

"Většina z nás dostala za posledních 72 hodin více různých podnětů 

k různým změnám, novým projektům a posunu priorit

než generace našich prarodičů za celý měsíc a možná i rok."

"Dříve plynuly změny v našem životě i v práci podstatně pomaleji,

a jakmile lidé překonali počáteční úskalí spojená se zvládnutím nového, 

měli zase na docela dlouhou dobu věci pod kontrolou."

"Nyní žijeme pod tlakem, že téměř každý projekt lze zvládnout lépe

a my máme k dispozici nekonečné množství informací,

abychom toho dosáhli."

Mluví mi to z duše.

Myslím si, že knížku Péče o dítě, kterou má ve své knihovně moje maminka,

byla stejná nebo velmi podobná, jako ta, kterou měla maminka mého muže

a maminka mé kamarádky a určitě i vaše maminky.

Zkrátka správně se starat o dítě a vychovat ho znamenalo přečíst si tuto knihu,

bavit se o tom se svou kamarádkou a vzpomenout si, jak to dělala moje maminka.

Já mám ve své knihovně hned několik knih o tom, jak pečovat o dítě a vychovávat ho.

Chcete být spíše biomatka nebo čerpat ze znalostí indiánů?

Chcete spíše respektující přístup k výchově, volnou výchovu nebo snad nevýchovu?

Čtete pravidelně blogy jiných maminek :-) ?

Skvělé, 

přidejte si ke sledovaným blogům ještě tento a tento.

A tenhle ještě nesleduješ?

No to je chyba, ten je fakt nejlepší.

Jo a poslala jsem ti odkaz na skvělou přednášku, stojí fakt za to

a můžeš se pak rovnou přihlásit i na kurz.

DĚLÁŠ TO DOBŘE,

ALE MŮŽEŠ TO DĚLAT JEŠTĚ LÉPE.

"Se svobodou volit, čemu se budete věnovat, 

jde ruku v ruce také odpovědnost rozhodovat se správně

- tedy rozhodovat se vzhledem k vašim prioritám."

Takže nevypínejte počítač, nezahazujte knihy ze svých knihoven,

nemažte si odkaz na náš blog.

O to tady nejde. 

Jde jen o to změnit své postupy a přístup ke všem těmto podnětům.

Pokračování příště.

Teď už ně mě můj zaznamenávací systém bliká,

že je čas chystat svačiny do školy a do práce

a Filipovi připravit nákupní seznam.

:-)

Mějte hezký den a nebuďte ve stresu.

:-)

Kde mám ponožky?

Magda se ptala, jak je to u nás s péčí o prádlo,

jestli máme nějaký systém.

Tak systém máme, 

miluji totiž vytváření systémů 

:-)

Ale zároveň chci předeslat,

že to vůbec neznamená, 

že by díky mému systému zmizely otázky typu

"Mamiiii, kde jsou moje ponožky?"

a že by mi byly cizí situace,

kdy v kostele zjistím, že bunda, kterou si Damián oblékl,

má na pravém rukávu zaschlou bahnitou skvrnu.

A taky jsem moc vděčná,

že děti přistoupily na mou hru, kterou řeším chybějící ponožky. 

Když spěcháme a po ruce jsou jen liché ponožky,

berou si děti každou jinou,

čím rozdílnější, tím lepší

a hrdě hlásí, že jsou to pravé lichožroutské ponožky

a že je to teď moderní.

Systém je skvělá věc,

ale ne vždycky stíhám a mám sílu na něj dohlížet

a bez toho se to bohužel neobejde,

a proto z něj čas od času vypadáváme.

Ale nutno říct, že se k němu vždycky, já i děti, rádi znovu a znovu vracíme.

Protože když funguje, tak nám velmi ulehčuje život.

Takže dost teoretických úvodů, 

jde se prát.

Když byly děti malé učila jsem je  TŘÍDIT ŠPINAVÉ PRÁDLO.

Měla jsem vždy tři koše, jeden na tmavé prádlo, jeden na světlé 

a jeden na špinavé mokré (počurané, polité),

který jsem pak vždycky přednostně zpracovala.

Později jsem je začala učit UKLÁDAT SI PRÁDLO DO SVÝCH POLIČEK.

Každý měl svůj plastový košík a když jsem prádlo poskládala, 

roztřídila jsem jim ho do jejich košíků.

Košíky si odnesli a prádlo uložili.

Teď už si děti OBHOSPODAŘUJÍ PRÁDLO SAMI.

Tříletému Damiánkovi pomáhám,

ostatní už vše zvládají vcelku samostatně.

Každý má svou TAŠKU NA ŠPINAVÉ PRÁDLO.

Snažím se je vést k tomu, aby si každý večer roztřídili oblečení, 

které měli na sobě, na čisté a špinavé.

V tomto směru máme ještě velké rezervy.

Každý z nás má svůj PRACÍ DEN.

Ten den (zpravidla ráno) vezmou své špinavé prádlo, 

zkontrolují kapsy, převrátí ponožky a dají ho do pračky.

Takto poctivě to dělá pouze Tobiáš,

ostatní tím zatím nějak proplouvají.

Pokud je prádla málo, doplní jej erárním prádlem, které většinou v koši u pračky je.

(ručníky, prádlo, které z různých důvodů nedoputovalo do tašek dětí).

Na pračku jsem dětem lihovou fixou nakreslila pořadí,

v jakém zapnout knoflíky.

V průběhu dne pak přendají prádlo do sušičky,

na které je také vyznačený postup sušení.

Suché prádlo si děti poskládají a uloží do svých poliček.

Těm mladším jsem na ně napsala, co kam patří.

Ti úplně nejmladší tam měli také nakreslené obrázky.

A tak čas od času na dotaz

"Mamiiiii, kde mám ponožky?"

Mohu odpovědět.

"Zřejmě sis je nevypral."

Tak takhle je to u nás.

Velmi ráda bych se ale inspirovala, 

také vašimi pracími zvyklostmi.

Pokud máte chuť, kdokoliv napište do komentářů, 

jak to máte u vás doma vy.

Čím více nápadů, tím lépe.

Místní značení

Někdy si říkám, kdyby nás někdo u nás doma poslouchal,

docela by se pobavil.

Nejčastější začátek tázacích vět u nás doma je 

"Mamíííí, kde mám .....?"

Na tuto otázku jsou dva typy odpovědí.

"Tam, kam sis to dal."

nebo

Zkrátka popíšeme místo, kde se věc nachází.

Na poličce u kamen, na skříňce v předsíni,

nebo třeba na stole v jídelně.

Jednou jsem takhle potřebovala rychle popsat, 

kde leží sluchátka k rádiu

a nenapadla mě jiná možnost,

jak přiblížit místo, kde leží,

než skříňka u Pána Ježíše.

:-)

Tato lokalizace se ujala natolik, 

že už tomu nikdo jinak neřekne

a ještě si to krapet zkracujeme.

Takže můžete zaslechnout:

"Mamíííí, kde je ta nabíječka?"

"U Pána Ježíše."

"Mamííííí, kde je ten koš na papír?"

"Pod Pánem Ježíšem."

No a druhý vtipný moment si užíváme s Damiánkem

a společně se mu smějeme.

Děti mají v ložnici každý svou tašku na špinavé prádlo,

které si jednou za týden perou. 

Těm čtyřem starším jsem na tašky krásně našila počáteční písmena 

jejich jmen, aby si je poznali,

ale jak už to bývá tomu nejmladšímu tašku ne a ne označit.

Někdo mu na ni ale připnul placky

z prezidentských voleb, kdy jsem pomáhali s kampaní 

Pavla Fischera.

Takže s Damiánkem třídíme na čisté oblečení do bedýnky

a špinavé, které dáme Fischerovi.

"To je špinavé, to dej Fischerovi na vyprání."

Takže to vypadá, že u nás pere Pavel Fischer 

a všemožné kabely a papír do kontejneru střeží Pán Ježíš.

:-)

B.

Mít vše hotovo

Začali jsme s Filipem číst velmi zajímavou knížku.
Má hrozně provokativní název.
MÍT VŠE HOTOVO
a podtitul je ještě šílenější
UMĚNÍ PRODUKTIVITY BEZ STRESU

První, co mě napadlo, bylo
"Chlapče, tys nebyl u nás doma.
Ty nevíš, co to znamená
starat se o 5 dětí, uklízet, vařit, prát,
vyučovat, starat se o kostel,
chodit na brigádu,
zavézt děti do kroužku, z kroužku,
dohlédnou na domácí úkoly
a ještě spousty dalších věcí kolem."

Situace typu:
Stojím s počuranou plínkou u otevřené ledničky
a přemýšlím, co jsem to chtěla.

Jonášovi nasazuji na hlavu Damianovu čepici,
on se na mě blbě dívá a já se divím, že ji má nějakou malou.
A mohla bych pokračovat.
Tohle bez stresu?

Zkrátka tohle je ten pravý životní blázinec.
"To asi určitě neznáš.
Nějaký ředitel nadnárodní společnosti se může schovat."

Ale přece jen mi to hlodalo.

Ta nabídka
MÍT VŠE HOTOVO
byla fakt lákavá.

Dám Davidovi Allenovi šanci poradit i mně,
profesionálně vystresované a stále nestíhající matce.
:-)

Přátelé, mám přečtenou teprve jednu čtvrtinu,
ale musím říct, že je to bomba.

Ráda bych vám postupně nějaké vychytávky popsala,
ale zatím jen pár plodů.

Uvolnil se mi v hlavě prostor na sebe samu.
Na plnění svých snů, na to, na co mi nikdy čas nevycházel
a vlastně ani síla a pak už ani chuť a odhodlání.

Začala jsem chodit,
mám v plánu dvakrát nebo třikrát týdně,
hezky svižné tempo, tak hodinku po okolí.

Vařím každý den na kamnech.

Poslouchám, jak praská oheň 

a všude to krásně voní.

Chodím k našim ovečkám, které jsem si vždycky tak přála.

Večer si dám dlouhou sprchu a pak si na sebe namažu spousty krémů
na všechno možné.

Občas si nalakuji nehty a dopřeji si manikúru.

Píšu blog, celkem pravidelně.

Já tohle prostě dřív nestíhala a vlastně už jsem i zapomněla,
že si to přeji a že po tom toužím.
Mám teď z toho takovou radost.

Ještě bych ráda znovu začala dělat angličtinu
a potřebuji najít více času na čtení.

No, Davide Allene, tak uvidíme.
Zase někdy příště vám podám report.

B.

To musíš zvládnout sám.

Taky někdy bojujete s přílišnými rodičovskými ochranitelskými sklony?

Tak ráda bych dětem pomohla všechno vyřešit,

vším je provést, být vždycky nablízku.

Jo jo, to naše mateřské srdce.

Musím se někdy hlídat a neustále si připomínat.

Neřeš to.

Nech je.

To zvládnou.

Náš Tobiáš teď velmi bojuje se svými strachy.

Stezky odvahy na výpravách či narozeninových oslavách jeho kamarádů

jsou fakt oříšek.

Nové trasy, nové situace, jsou vždycky zdrojem nervozity a obav.

Chvíli před Vánocemi to vygradovalo

a Tobík se rozhodl, 

že začne bojovat.

Velmi ho obdivuji, jak dokáže být cílevědomý.

Rozhodl se, že začne překonávat svůj strach

a bude podnikat různé výpravy do okolí.

Zatím přes den a nějaké krátké trasy třeba i ve tmě.

A tak se jednou vydal pěšky po večerní mši z kostela domů,

máme to asi 1 km ze sousední vesnice.

"Maminko můžu?"

"Až co řekne tatínek."

"Jasně, že můžeš, běž."

Ach Ti chlapi to mají jednodušší.

Vymyslela bych klidně 100 důvodů, proč to není dobrý nápad.

Tobík šel, dorazil a byl nadšený.

On to dokázal.

Pár dnů na to  šel za světla pěšky ke kamarádům asi 5 km. 

Únava, ale spokojenost.

Většinu cesty běžel, kde to šlo šel zkratkami přes pole.

Byl u nich za 45 minut.

Dokázal to.

No a dneska přišel spontánní nápad.

Musela jsem na nákup do Jeseníku a kluci vymysleli, 

že během toho, než já všecko ve městě zařídím,

oni vyběhnou na Křížový Vrch.

Je to kaplička a restaurace uprostřed lesa, 

kousek nad Jeseníkem,

trasa po cestě měří asi 1,5 km.

Představila jsem si, 

co by jim na to řekl Filip, a větu 

"Až co řekne tatínek." 

jsem pro urychlení a zjednodušení celého procesu, vynechala. 

Vysadila jsem Tobíka a Jáchyma pod kopcem, 

dala jim křížky na čelo,

svěřila všem andělům strážným

a vyrazila jsem nakupovat.

Hustě sněžilo.

Před čtvrtou hodinou mi volali, 

že už jsou nahoře a že si půjdou koupit do restaurace teplý čaj.

"A jaký jste si dali, kluci? Ovocný?"

"Ne, porcovaný."

Tak si je představuji, jak tam sedí u toho velkého stolu

a objednávají si ten porcovaný čaj.

Ti moji malí kluci.

:-)

Další telefonát byl kolem čtvrt na pět.

"Mami, přijedeš pro nás nahoru?

Tady už se stmívá a my se trochu bojíme."

"Kluci, já ale nemůžu. Nahoru se dá jenom s řetězy,

nevyjela bych tam."

"Tohle prostě MUSÍTE ZVLÁDNOUT."

"Nasaďte čelovky a běžte."

"Budu vás čekat autem pod kopcem."

"V telefonu chvíli ticho.

Hluboký nádech.

Tak jo, mami, to zvládneme."

Dokázali to.

Mě to stálo pár Otčenášů

a Tobík má další zářez.

Přišli celí od sněhu, 

Jáchym v ruce táhl obrovský choroš,

ale byli šťastní a spokojení, 

že to zvládli.

Jsou to zkrátka bojovníci.

A já se aspoň více modlím.

B.

Auto Bingo

V jednom předvánočním příspěvku

jsem slibovala, že vám prozradíme,

jaké jsme připravili překvapení pro naše kamarády.

Konečně už jsme je všem rozdali a rozeslali,

takže můžeme s dárkem ven.

Vloni jsme dostali od našich přátel báječnou hru do auta.

Jmenuje se AUTO BINGO a naše děti si ji dodnes užívají.

Hrajeme ji, ať už jedeme daleko

(třeba k babičce a dědečkovi do Kozmic)

nebo třeba jen blízko

(třeba k babičce a dědečkovi do Jeseníku).

:-)

Princip hry spočívá v tom, 

že každý má svou kartičku s obrázky a smazatelnou fixu

a jakmile uvidí někde venku některou věc z obrázku,

zakřížkuje ji.

Počítá se celkový počet spatřených věcí,

ale jsou také speciální body za proškrtané řádky, sloupce a úhlopříčky.

A protože se u nás tato hra osvědčila,

rozhodli jsme se ji vyrobit také našim přátelům.

 

S dětmi jsme vymysleli skoro 50 věcí,

které potkáváme cestou autem

a které bychom dokázali nakreslit.

A pak jsem kreslili a kreslili. 

Jakmile bylo vše připravené,

pustil se do práce Filip 

a z naskenovaných obrázků vytvořil hrací karty.

A pak už zbývalo jen laminovat a laminovat,
objednat několik desítek fixů a obaly

a naše hra mohla jít do světa.

Pokud byste někdo měli o tuto jedinečnou variantu hry

AUTO BINGO 

zájem,

napište nám přes formulář v pravé liště našeho blogu.

Rádi vám kartičky i pravidla v elektronické podobě pošleme.

Přejeme vám vždy šťastnou a rychle ubíhající cestu

KAMKOLIV.

B.

Střípky dnešního tříkrálového dne

Tři králové dnes u nás opravdu putovali.

Nejvíce si to užil náš nejmladší Damián.

K celé hře nás většinu času vůbec nepotřeboval.

Sám schoval kometu.

Sám si všiml, že zmizela.

Vyhlásil poplach.

Našel kometu

a přesunul k ní všechny tři krále.

Dokázal to dělat neúnavně pořád dokola.

A tak se mudrci dostali i do míst, 

kde byste to nečekali.

Jonáše už odpoledne začalo štvát Damiánovo neustálé dotazování

"A kdo šchová tu kometu teďka?"

Takže kometu vzal a schoval.

Když jsem se ho ptala, kam ji dal a jestli je vidět, 

jak bylo domluveno,

jen se lišácky usmál.

Ale našli jsme ji.

Večer šťastný Damiánek přenesl kometku do Betléma

a Ježískovi ještě namaloval obrázek,

aby tam měl dar i od něj.

Kromě tohoto fiktivního putování

jsme dnes zdárně dochodili Tříkrálovou sbírku.

Včera déšť, dneska sníh,

ale všichni máme hezký pocit,

že jsme pomohli něčemu dobrému.

Stihli jsme nafotit také pár fotek do Tříkrálové fotosoutěže.

CESTA TŘÍ KRÁLŮ

Tak hoši, můžeme vyrazit?

Počkejte, takhle jsem to nemyslela.

Řekla jsem vyrazit, ne vystřelit.

To se mi líbí.

Pěkně spořádaně.

Na vlak nemáme.

Autobus nám ujel.

Tak jsme jeli stopem.

Zápasili jsme s nepřízní počasí.

Ale dorazili jsme šťastně až do cíle naší cesty.

Také díky komparzu, který  nám kryl záda.
(bobky z koupelny, aby bylo kluky na mostě lépe vidět :-)

Tříkrálová inspirace na neděli

Letos si užijeme Tři krále hezky v neděli,

tak vám chceme nabídnou inspiraci,

jak si tento den každoročně ozvláštňujeme my.

Tři králové jsou postavičky,

které nám zatím v našem domácím Betlému chybí.

Objeví se ráno 6. ledna spolu s kometou na našem jídelním stole

a při snídani si z Bible přečteme o tom,

jak to s těmi mudrci od východu vlastně bylo.

Celý den pak mudrci putují po našem domě a hledají cestu do Betléma.

Je to podobná hra jako s Josefem a Marií,

když se šli zapsat do Josefova rodného města.

Jiná je ale v tom, že děti nebo my nepozorovaně přemisťujeme pouze kometu,

která ukazuje mudrcům cestu.

Kdo si první všimne, že se mudrcům kometa ztratila,

vyhlásí poplach a nastane její velké hledání.

Jakmile je nalezena, přemístíme k ní mudrce

a vše je na chvíli v pořádku.

Ovšem jen do té doby, než někdo nikým nepozorován 

opět posune ono hvězdné znamení o kus dál.

Večer dojdou tři mudrci až do Betléma.

Zazpíváme si koledu My tři králové jdeme k vám

a znovu si společně můžeme celý příběh připomenout.

Můžeme si povídat o tom, 

co je to to kadidlo a myrha.

Můžeme si povídat o hvězdách a kometách

nebo si nějakou hezkou kometu vyrobit.

A kdo má rád trochu akčnější prožívání církevního roku,
může se zapojit do Tříkrálové sbírky,

jako to již nějaký ten rok děláme my

a spoustu z vás také.

Zkrátka, fantazii a aktivitě se meze nekladou.

Přejeme vám,
ať vaši kometu vždycky najdete
a dovede vás k cíli vaší cesty.

Hledají se Sychrovi

Milí čtenáři našeho blogu.

Před Vánocemi jsme dostali krásný balíček s dárečky

od rodiny Sychrových z Brna.

Udělalo nám to obrovskou radost

a rádi bychom moc poděkovali.

Fakt díky.

Jenže se mi podařilo někam nenávratně založit obálku se zpáteční adresou.

Detektiv Óčko tedy vyzývá:

Milí Sychrovi,

jestliže čtete tento blog,

prosím, prosím,

ozvěte se nám  a napište nám svou poštovní adresu.

Fakt rádi bychom vám poslali také naše přání

a něco pro radost.

S pozdravem také Sherlock Dames.

Díky a věříme, že tato pátrací akce bude úspěšná.

B.

Mami, neboj.

Silvestr a Nový rok

jsme strávili s našimi milými přáteli.

Těšili jsme se my,

těšily se naše děti.

Mamky si špitaly u vína,

taťkové grilovali venku maso,

holčičky si hrály na nemocnici 

a léčily všechny plyšové medvědy,

které našly,

a kluci si plnili poslední sen tohoto roku

poslat do nebe co nejvíce rachejtlí.

Přiznám se, že si pokaždé oddychnu,

jakmile se do nebe vypraví ta poslední

a všichni jsou živí a zdraví.

Ale mamiiii, neboooj.

Jo, jo, jo.

Ale stejně se bojim.

:-)

Co mě ale letos dostalo byla jejich dokonalá spolupráce

a smysl pro domlouvání a plánování.

Když jsem se už poněkolikáté vypravila ven,

abych viděla tu nejlepší římskou svíci

a fontánku, která bude chrlit jiskry až vysoko na staré kamenné zdi,

všimla jsem si dokonale připraveného arzenálu.

Každá rachejtle, každá římanka, fontánka, masařka

měla své jasné pořadí a hlavně přiděleného odpalovače.

Vše bylo napsáno na kartičkách a

nikdo se tak nemusel bát, že někdo bude odpalovat více a někdo méně.

Byl to hezký závěr starého roku.

Přejeme vám, 

aby ten nový

DVOUTISÍCÍDEVATENÁCTÝ

byl požehnaný a milostiplný.

Vánoční příběh u nás doma aneb jak to každoročně máme

Vánoční příběh u nás doma začíná vždy 24. prosince ráno.
Ač  o prázdninách děti před devátou z postele dobrovolně nevylezou,
ten den vstanou všechny brzy a běží dolů,
protože vědí, že v pokoji bude stát stromeček.

Dám si vždycky záležet na tom,
aby bylo krásně uklizeno,
hořely svíčky a svítila světýlka,
v kamnech plápolal oheň.
Zkrátka, pravá vánoční atmosféra.

Děti se chvíli nabaží té vánoční vůně

a pak ještě utíkají znovu do pelíšku,
aby nevychladl.

Když vstanou všichni podruhé, už jako doopravdy,
začíná náš vánoční příběh.

Na stole nás čekají naše postavičky z Betléma,
Josef s Mariií a jejich oslík.
(letos se nám střídali dva, papírový a dřevěný :-)
U snídaně si společně připomeneme,
jak to všechno začalo,
o zjevení anděla Panně Marii,
navštívení Alžběty,
i o tom, jak Bůh vedl Josefa.
Z Bible si pak přečteme o
putování Josefa s Marií do Betléma.

Během celého dne pak děti posunují Josefa s Marií po našem domě,
jakoby putovali do Betléma.
Je to vlastně taková hra.
Každý se snaží nenápadně postavičky přemístit,
aby si ho nikdo nevšiml
a kdo na to přijde, hledá jejich nové místo.

Jakmile se přiblíží čas štědrovečerní večeře,
dojde Josef s Marií do připravené stáje.
Povídáme si o tom, jak v Betlémě hledali nocleh
a zpíváme si o tom písničku.

"Otevřete."
"Co tu chcete?"
"Jen koutek v bytě pro malé dítě, otevřete."
A kdo chce, může si vymyslet důvod,
proč nemůžou bydlet právě u nich.

Nakonec našli Josef s Marií místo
pod střechou jedné stáje.

A protože se přiblížil čas, kdy měla Maria porodit,
je čas i pro nás, abychom odešli k večeři
a počkali, až se Ježíšek narodí.

Po večeři si vyprávíme o tom,
jak tu noc, kdy se Ježíš narodil,
zářily hvězdy a rozkrajujeme jablíčko,
abychom v něm jednu Betlémskou hvězdičku našli.

Potom se jdeme dívat, jestli i na našem nebi svítí hvězdy,
a z našich střešních oken voláme,
že se dnes narodil Spasitel, Kristus Pán.

Tatínka pak vyšleme dolů podívat se,
jestli se už miminko narodilo.
Netrpělivě čekáme.
A když konečně přijde zpátky nahoru
(po té, co připravil pod stromeček všechny dárky)
a oznámí nám, že
UŽ.

Vezmeme si každý jednu postavičku z Betléma
a spolu s pastýři tak jdeme
poklonit se narozenému Spasiteli.

Zpíváme koledy a dáváme do Betléma všechny postavičky.

No a potom samozřejmě jdeme ke stromečku,
kde se vzájemně obdarováváme,
tak jako Bůh obdaroval narozením svého syna
každého z nás.