Zahrada baby friendly

Naše zahrada je rozhodně

BABY FRIENDLY,

ale pozor je potřeba si vyjasnit,

co přesně to znamená.

Pro mě je to zahrada,

která dává dětem obrovskou svobodu

a možnost se rozvíjet, zocelovat,

tvořit a přetvářet,

hrát si

...

Tohle jsem si vždycky pro své děti přála

a doufám, že se nám to alespoň trochu daří.

Baby friendly ale rozhodně neznamená
sterilní zahradu splňující normy Evropské unie :-)
a jiných státních institucí,
které zapomněly,
že děti prostě potřebují všechno zkoušet, zkoumat,
potřebují přiměřenou dávku dobrodružství a nebezpečí
a hlavně si chtějí posouvat své limity.

Protože inspirace není nikdy dost,

přikládám pár fotek.

Letní klouzačka v našem stylu :-).

Po osvěžující koupeli máme výborné opalovací zařízení.

Stačí vylézt po boční stěně dřevníku,

kterou Filip záměrně vytvořil jako žebřík,

na střechu naší šopy...

... a tam se prostě příjemně zahřát.

Milujeme jídlo venku.

Maminko, můžu si rozdělat oheň?

Náš sedmiletý Jáchym miluje rozdělávání ohně.

Učí se to odmala, takže teď už nemáme problém

mu tento úkol s klidem svěřit.

Touha rozdělat oheň.

Archetyp, který máme v sobě každý.

Prostor pro relaxaci i řádění.

Velké stromy jako vzácný dar naší zahrady.

Po dlouhé době konečně místo pro pracovní ponk

a zároveň přehledně uložené nářadí.

Jonáš opatřil každé nářadí kartičkou i obrázkem,

aby bylo jasné, kam co patří.

Něco vyrábět děti prostě baví,

takhle je nářadí hezky po ruce a zároveň každý ví,

kam co patří.

Damián dostal letos ke svým čtvrtým narozeninám

svou malou sekerku.

Je šťastný a každý večer nachystá své dvě třísky na podpal do kamen.

Trvá mu to poměrně dlouho, než z desky odštípne tyto dva kousky dřeva,

ale je to pro něj výzva, která ho láká.

I na zahradní nářadí se dostalo.

Každou chvilku je potřeba někde něco vykopat, zahrabat.

Takhle každý ví, kam nářadí vrátit.

Jáchym našel v šopě starou poznávací značku

a tak s ní ozdobil dveře :-).

V zadní části zahrady byla už od začátku poměrně velká plocha

divoce zarostlá malinami.

Děti si mezi nimi udělaly chodbičky a hrály si tam s hlínou.

Začali jsme tomu říkat maliniště a hliniště.

Letos jsme hliniště zkultivovali a Filip z palet vytvořil 

venkovní kuchyň.

Vaří se tady z hlíny, písku, trávy, listí, kamínků a větviček.

Posezení uvnitř malinové divočiny, 

kde si můžete na svých dobrotách pochutnat.

Sehnali jsme netkanou textilii a levnější mulčovací kůru 

a ta se nám moc osvědčila

pro vysypání hrací plochy,

protože jinak vše velmi rychle zarůstá kopřivami.

Naprosto spontánně si děti hned za kuchyní vytvořily školu.

Postupně jsme jí taky opatřili mulčí

a teď slouží někdy jako škola a někdy jako kavárna.

Obrovským pokladem naší zahrady jsou veliké vzrostlé stromy.

Filipovi se podařilo zrealizovat velký sen nás všech

a tak máme úžasnou lanovku.

Původně to měl být domeček na stromě.

Ukázalo se ale, že rampa, na kterou se dá všemožně vylézt

a ze které se dá skákat je mnohem lákavější.

Kdo by si nepřál mít na zahradě opravdické auto na hraní.

A tak jsme naši Toyotu neodvezli do šrotu.

Kdybyste jen tušili, kam všude už dojela v dětské fantazii

a kolik dobrodružství v ní děti zažily.

Taky jste vždycky milovali dobrodružné příběhy,
ve kterých hlavní hrdinové utíkají před svými protivníky,
přeskakují ze střechy na střechu
a přebíhají po úzkých lávkách nad propastmi?
U nás jsou takové honičky a bitvy na denním pořádku.

Vyskočit na střechu Toyoty,
přeběhnout po dlouhém žebříku na střechu dřevníku,
tam chvíli bojovat s nepřítelem
a nakonec se zachránit skokem do hromady trávy a hnoje :-)

Přeji vám, ať i vaše zahrady jsou pro děti zdrojem
inspirace

dobrodružství
a
zdravého nebezpečí.