úterý 16. července 2019

Pomáháme plnit dětská přání

Naše děti nám každý den znovu a znovu dokazují, 
jak je jejich svět mnohem pestřejší, spontánnější a bezstarostnější, 
než ten náš dospělácký. 
Pochopitelně.
My už se předem bojíme nezdaru, 
jdeme raději do toho, kde je výsledek zaručený, 
už nás tolik nebaví objevovat a zkoušet.
Naše zkušenosti, které jsme v životě získali,
nám v mnohém pomáhají, ale v mnohém nás také brzdí.

Jsem ráda, když se občas nechám unést dětskou spontánností a nadšením
a překonám všechny překážky svého dospěláckého smýšlení.
Potom se pouštíme do báječných věcí.

Naše Ráchel si například velmi přála vydělávat peníze pro Misie,
a tak jsme si na červnovém obecním jarmarku otevřeli Missiocukrárnu.


Hned se toho chytl náš truhlář Jáchymek a připravil pár svých dřevěných modelů hraček.


Užili jsme si krásné odpoledne, potěšili spoustu lidí a ještě přispěli na dobrou věc.


Když jsem se nad tím vším zamýšlela, zjistila jsem, 
že podobné akce mají téměř vždy následující fáze:

1. Dítě přijde s nápadem, co by chtělo uskutečnit nebo podniknout.
2. To je zajímavý nápad, řekneme, a nějakou dobu počkáme, zda ho to nepustí.
3. Když ho to pustí, máme volno, uffff. Když ho to nepustí, máme problém :-),
ale co bychom pro své děti neudělali, že?
4. Hledáme spolu cesty, jak jejich plány zrealizovat.
5. Pustíme se do realizace a jsme z toho nadšení, těšíme se.
6. Ve chvíli, kdy už zpravidla není cesty zpět, litujeme, do čeho jsme se to zase pustili :-)
7. Zatneme zuby a mákneme.
8. Během samotné realizace se s Filipem navzájem ujišťujeme, 
že to určitě má nějaký smysl
a užíváme si pozorování našich dětí, jejich tvořivosti, nápadů, odhodlání.
9. Ještě několik dnů se my i naše domácnost ze všeho vzpamatovává,
ale hřeje nás pocit, že to smysl mělo :-).

Máte to taky tak?


Žádné komentáře:

Okomentovat

Pokud nemáte účet Google, tak vyberte "KOMENTOVAT JAKO: ANONYMNÍ" - volba v nabídce úplně dole. Podepsat se samozřejmě můžete do textu vzkazíku :-)