Další věcí, kterou v adventu milujeme,
jsou svíčky, světýlka, lucerničky.
Těžko hledat krásnější symbol
než ten, kterým je plamen svíce.
"To světlo ve tmě svítí a tma jej nepohltila." Jan 2, 5
Na svátek svaté Lucie zpíváme píseň o světle
a při tom roznášíme svíčky do každého okna po celém domě.
"Světlo, sviť mi tam, kde jsem.
Světlo, sviť na celou zem.
Světlo, světlo sviť mi tmou.
Nezhasni a buď se mnou."
Chceme nosit světlo Kristovo
a nechceme si ho nechat sami pro sebe.
Dáváme jej do oken, aby každý, kdo jde kolem
viděl jeho zář.
Nutno říct, že krásná idylická tradice vydržela jen po okna na půdě.
Tam se děti na život a na smrt pohádaly, čí svíčka bude na dvou půdních okénkách hořet.
V tu chvíli mám vždycky sto chutí se vším praštit,
svíčky sfouknout a už NIKDY nic takového nedělat.
Ale naštěstí jsem to neudělala,
(tipovala bych to na velmi úpěnlivou přímluvu svaté Lucie).
Využili jsme spolu s Filipem své mediátorské a diplomatické schopnosti
a nakonec bylo vlastně všechno ještě krásnější,
protože tou poslední tečkou
bylo upřímné vzájemné odpuštění dětí.
"Bože, prosím, veď mě,
když nevím kudy kam.
Ať nechodím ve tmě
Žádné komentáře:
Okomentovat
Pokud nemáte účet Google, tak vyberte "KOMENTOVAT JAKO: ANONYMNÍ" - volba v nabídce úplně dole. Podepsat se samozřejmě můžete do textu vzkazíku :-)