pondělí 30. ledna 2017

Týden (téměř) bez dětí

Týden (téměř) bez dětí

Mít děti a i přesto zůstat normální... Nadlidský úkol :-) Poslali jsme čtyři nejmladší děti na týden k babičce a dědovi, aby se mohla Barunka s Jonášem připravovat na přijímačky na nižší gympl. To ticho doma! Toho volného času! Toho životního elánu! Jsme v rodičovské fázi "Žádné zprávy, dobré zprávy", takže jsme spíše my očekávali telefonát, než že bychom se sami nadměrnou aktivitou dětem připomínali :-) Pravdou však je, že koncem týdne tam už nějaké to těšeníčko i bylo :-)

Obdiv babičkám a dědům... Respekt! I na nich zanechává péče o naše děti své následky. 
Takže při obědě Danuška automaticky přivázala bryndáček tomu, kdo zrovna seděl u stolu :-)

Chtělo by to nějakou psychologickou studii na téma: Co se děje dítěti v hlavě poté, co opět uvidí maminku. Po zcela skvělém týdnu, kdy Damián "ani nezaplakal a usínal úplně v klidu" přišla tradiční noc s maminkou - řev, buzení se, řev a znovu řev :-) "Já nevím, ale s námi je takový hodný, tohle vůbec nedělá." :-)




Užili jsme si i společné bruslení na rybníce. Damián kouloval maminku a kluci hráli na hoňku. Nestíhal jsem :-) Ondra mi půjčil své o tři čísla větší brusle, které jsem vycpal dvojnásobnou vrstvou tlustých ponožek. Vypadá to dost punkově, ale měl jsem aspoň vnitřní jistotu, že po proboření ledu se zachráním - vždyť mám lodě už na sobě :-)


Žádné komentáře:

Okomentovat

Pokud nemáte účet Google, tak vyberte "KOMENTOVAT JAKO: ANONYMNÍ" - volba v nabídce úplně dole. Podepsat se samozřejmě můžete do textu vzkazíku :-)